Tento článek jsem původně chtěla začít psát hned na začátku naší cesty, kdy v pondělí ráno v 5:50 hlásili zpoždění vlaku. „Je to na draka..!“ Vlak Brněnský drak, jedoucí z Brna do Prahy, na nás nepočkal. Do Waldmünchenu jsme se nakonec dostali pěti různými spoji s dvouhodinovým zpožděním. Na 22 žáků třídy kvinty GOA Bučovice již čekala partnerská škola z Ingolstadtu, 21 dívek deváté třídy reálné dívčí školy.
Mladé lektorky, hovořící oběma jazyky, si připravily na úvod seznamovací hru, při které mluví Češi německy a Němci zase česky, vzájemně se ptají na svá jména a shodná písmena si doplňují na svůj nalepený lísteček. Tato „ledolamka“, tedy hra, která slouží k odstranění zábran a strachu z neznámého nebo nového, splnila svůj účel. Žáci byli dále rozděleni do dvojic, zjišťovali informace o sobě navzájem, hledali shodné nebo podobné zájmy a nakonec vytvořili společný erb. Kromě češtiny a němčiny také často zněla angličtina. Ale pozor, od němčiny se moc oprostit nedalo. Tak dobře anglicky jako my deváťáci z Ingolstadtu nemluví, někteří dokonce vůbec. Vtipná situace nastala v nízkolanovém centru, kdy se opět jazykově „namíchaná“ skupina měla přepravit z bodu A do bodu B, aniž by kdokoli spadl, či se jen nohou dotkl země. „Paní učitelko, co mám dělat? Oni mně nerozumí. Oni vůbec neumí anglicky! A já to německy neumím tak dobře vysvětlit.“ „No tak to zkus rukama, nohama!“ a Alča stojící na laně, držící se jiného lana a bojující se svým tělem, odpovídá: „..a jak asi?!“
Kulturním večerem nás provázeli Davča s Terezkou, Tibor si připravil prezentaci o České republice. Přehráli jsme také videa o Bučovicích a naší škole, která jsme natáčeli v červnu v hodinách němčiny. Ondra k videím přidal titulky, aby bylo znění srozumitelnější. Nechybělo ani akrobatické vystoupení Davida a Tomáše, o pěvecký zážitek se postarali Markétka a Patrik. Celou skupinu zapojily do tance Lilli a Nikča. A také jsme všichni zpívali českou písničku s foneticky napsaným textem na plátně. Holky z Ingostadtu se převlékly do svých dirndlů, tedy svátečních krojů. Představily nám právě probíhající Oktoberfest a zapojily nás do soutěží, typických pro tuto bavorskou slavnost, jako například kdo z vybrané dvojice vydrží déle udržet tuplák piva v předpažení. My jsme jako alternativu měli pouze litr vody. Číšnice na Oktoberfestu běžně roznášejí tyto tupláky naskládané na sobě, ty nejlepší dokážou najednou unést třeba i 10 litrových sklenic. Mezi další oblíbenou soutěž patřil i nám známý bierpong. Obě skupiny představily potraviny typické pro svou oblast. My jsme pohostili své kamarády především sladkostmi. Němci nám připravili bílou klobásu se sladkou hořčicí a preclíkem. Tato se jí v Bavorsku pouze ke snídani a nikdy se neopéká nebo negriluje.
Vrcholem celého týdne byla skupinová práce, týkající se zpracování různých především kulturních témat pomocí novin, filmu, stop-motionu, fotopříběhu, nebo třeba deskové hry. Musím objektivně přiznat, že se výsledek dvoudenní práce velice zdařil a byla by škoda jej nezveřejnit, minimálně na letošním Dnu otevřených dveří. Jsem moc ráda, že jsem mohla blíže poznat skvělou třídu kvintu. A pokud je toto naše nastupující generace, tak se vůbec nemusíme bát o budoucnost. Echt eine tolle Woche, danke nochmals!
Olga Stavělíková