Díky virtuální realitě jsme se podívali i do prostor elektrárny, do nichž se obyčejný smrtelník jen tak nepodívá. Poté jsme se dlouhým tunelem přesunuly do kaverny vytesané v masivu hory, kde je umístěna strojovna elektrárny. Po návratu z hloubi země se celá naše výprava vydala autobusem k dolní nádrži, kde jsme se od pana průvodce dozvěděli další podrobnosti o výstavbě elektrárny a technických vychytávkách. Pak už zbývalo jen vyjet k horní nádrži, kde se shromažďuje voda, která pak pomocí potrubí proudí na turbíny, které vyrábějí elektrickou energii (pozn. energie se samozřejmě nevyrábí, ale přeměňuje, jak říká zákon zachování energie). Horní nádrž o ploše 15,4 hektarů je umístěna na vrcholu hory Dlouhé stráně v nadmořské výšce 1350 m a slouží jako horní akumulační nádrž přečerpávací vodní elektrárny. I přes nepřízeň počasí jsme si všichni nádrž obešli. Na trase dlouhé 1 700 metrů nesměl samozřejmě chybět silný vítr, který některým dával pocit, že se za chvíli vznesou neznámo kam. Výhled do krajiny nám sice narušovaly chuchvalce mraků, ale informace sdělené pedagogy byly zcela jasné: „Támhle je Praděd, tímto směrem Švýcárna a při troše fantazie táááááámhle uvidíte Sněžku.“ Neviděli jsme nic. Ale na dobré náladě nám to neubralo, což je určitě vidět i na společné fotce. Mohlo také pršet, sněžit nebo by mohly i tragače padat, že?
Po návratu k infocentru v Koutech jsme se rozloučili s panem průvodcem a pokračovali dále. V původním plánu exkurze byla návštěva jeskyně Podkova v Mladečském krasu, jenže počasí chtělo jinak, lilo jako z konve, a tak jsme raději zvolili sušší variantu - oběd v Prostějově.
Myslím, že všichni hodnotí exkurzi velice pozitivně (až na to vstávání!). Počasí by mohlo být lepší, ale i tak nám bylo moc fajn. Dozvěděli jsme se nespočet zajímavých věcí a užili spoustu srandy. Děkujeme paní profesorce Gálové, že to tak skvěle zorganizovala, a budeme se těšit na příští cestu za poznáním (že by jaderná elektrárna Dukovany???) .
Markéta Mrázková, sexta