V pátek 6. prosince se žáci primy a sekundy vydali do skanzenu ve Strážnici. Cesta autobusem docela rychle utekla, ale poslouchat zpěv a písničky, co se ozývaly ze sedadel za námi celou cestu, bylo docela otravné.
Po příjezdu do Strážnice jsme se usadili v jedné místnosti a čekali, až budeme moct jít do skanzenu. Mohli jsme si také koupit něco ve zdejších suvenýrech. Paní prodavačka toho náležitě využila a hned nám začala nabízet a ukazovat všelijaké věci. Někteří podlehli obchodnímu nátlaku a k radosti prodavačky si zakoupili suvenýr.
Poté už jsme šli rovnou do prvního domečku ve skanzenu, kde nás čekali Mikuláš, čert a anděl. Díky našemu úžasnému zpěvu jsme si vysloužili křížaly a cosi černého, čím nám udělali šmouhy na obličeji. U dalšího domku na nás čekaly Lucie a další, tentokrát bílá šmouha, nám přibyla na obličeji. Uvnitř seděl pán, který vyráběl vánoční oplatky a dostali jsme i ochutnat. V další místnosti paní draly peří, vyprávěly nám a jedna z nich předla na kolovrátku.
V jednom z dalších domků jsme se dověděli, jak se slavily Vánoce dříve a naučili jsme se koledu. Italská televize, která zrovna ve skanzenu natáčela, si vypůjčila tři "herce" z naší třídy, naaranžovala si je a natočila. V další chaloupce paní pekly cukroví a když řekly, že můžeme ochutnat linecké nebo pusinky, musely některé mírnit, aby něco zbylo i na ostatní.
Šli jsme dál, až se před námi objevila menší chaloupka, před kterou stály děti a zpívaly. Uvnitř jsme si odlili olovo, které každému připomínalo něco jiného. V posledních domečcích jsme si mohli nazdobit perníčky, které většina zdobila pravidlem "čím více polevy, tím lépe." Mohli jsme udělat taky jidáše a koupit si něco na památku.
A pak už nás čekala jen další cesta zpět doprovázená zpěvem a hudbou.
Zuzana Kudličková (sekunda)
Staročeské Vánoce ve Strážnici (pohled studenta)
Na výlet do Strážnice, ledové jak na Sibiři, jsem se hodně nabalil. Vzal jsem si teplou mikinu, rukavičky, pro každý případ dvoje, bundu, zimní čepici, zimní boty a kalhoty. K jídlu mi mamka dala dva pěkně propečené tousty s kečupem, šunkou a sýrem. Dále 7 days croissant. A na pití vodu a půllitrovou kofolu. Dostal jsem taky 100 Kč.
V 7:10 jsem šel na autobusové nádraží, bohužel tam byly jenom holky. Po chvilce přišel Tom. Když jsme byli všichni, zijistil jsem, že jedeme dokonce i s "primáty" (primány:-D). Jeli jsme jednu hodinu, celou cestu jsem buď hrál na mobilu, nebo jsem si povídal s kamarádem jménem Štěpán.
Když jsme dojeli, vzpomínal jsem, jak jsem tu byl v 1.třídě a v 5. třídě, ten čas ale letí, pokud nesedíte na zadku a jste ve škole nebo na gymnáziu. Očekával jsem velkou zimu, ale nebyla, je to divné.
Tak jsme šli do skanzenu. Když jsme měli pár minut přestávku, koupil jsem si malou dřevěnou píšťaličku (abych mohl otravovat svoji ségru, jak by si to zasloužila). Píšťala stála 85 Kč.
Když bylo po přestávce, konečně jsme šli. V prvním domě byl Mikuláš, anděl a dva čertící. Od anděla jsme dostali křížaly a čerti nás pomazali uhlíkem. Tak jsme zase šli, až jsme došli k dalšímu domu, no a hele! Dvě bílé Lucie! Ty nás zas pro změnu poprášily asi moukou nebo bílým práškem. V domě nám ukázaly tři stařenky, jak se dralo peří.A další paní nám tam ukázala, jak se přede na kolovrátku. Podle mě je to těžká práce. No a musím říkat, že jsme znovu šli k dalšímu domu? No jasně! V tom dalším domě nám pán ukázal, jak vypadal vánoční stromeček. Překvapilo mě to, že tam byla jen jablíčka! No a jen tak pro legraci jsme si zazpívali strážnickou srandovní koledu.
Vy už víte, co jsme dělali potom, že? Ano, správně Pepo, šli jsme k dalšímu domu. Tam byly pěkné dřevěné ozdoby, dokonce si naše paní profesorka jednu vyrobila! Dále jsme zjistili, proč se dělají skleněné ozdoby.
Takže, protože se mi už nechce psát, tak tady skončím. Skanzen byl nádherný!
Koupil jsem si potom pětkrát perníčky, jeden stál jenom 3 Kč. Pak jsem se vrátil a nashledanou Strážnice, uvidíme se brzy!
Jan Machát (sekunda)