Veronika Andrýsková, sexta
Je to již nějaký ten pátek, co jsme nuceni pracovat a vzdělávat se z pohodlí našeho domova. Tehdy na samém začátku distanční výuky jsem si dala předsevzetí: budu co nejvíce sportovat. Protože − jak sami jistě víte − ve zdravém těle zdravý duch a tak dále.
No co si budeme povídat, z počátku se mi to dařilo. S odstupem času ale sama sebe podezřívám, že jsem těch dlouhých nudných procházek tam a zpět vesnicí využívala spíše jako záchrany před školními povinnostmi. Takže když se mi z nových bot udělaly obří puchýře, nezbylo mi nic jiného než hledat ducha zdraví jinde.
V dnešní internetové době naštěstí existují videa, podle kterých je možné cvičit i doma. Myslím, že bez nich by se k tomu „dokopal“ jen málokdo z nás. Každopádně jsem si pro svoje cvičení vybrala videa velmi doporučované sympatické blondýnky.
Ne nadarmo máme pořekadlo „nesuď knihu podle obalu“. Slečna vypadala mile, ba přímo mírumilovně. Zde bych se prosím zastavila. V průběhu prvního videa jsem zjistila, že tato volba byla největší chyba mého života. Byla jsem ráda, že vůbec dýchám, a ta holka se na mě přes obrazovku smála a v rychlosti přecházela k dalšímu cviku. Skončila jsem v kaluži potu a slz na koberci, neschopná dalšího pohybu.
Jenže kdo to někdy zkusil, určitě zná ten krásný pocit, který se dostavuje po cvičení, pocit vítězství a klidu v duši. Takže jsem si zvykla se takto mučit dál. Co čert nechtěl, při jednom cviku se mi podařilo vyvrtnout si kotník. A tak jsem se nedobrovolně odsoudila k prodloužení předvánočního odpočinku.
Teď už mám kotník dávno vyléčený, jen jsem té pohodě docela přivykla. Dejme tomu, že čekám na Nový rok, abych s cvičením znovu začala. Novoroční předsevzetí bývají přece jenom mnohem více dodržovaná. A nebo ne?