Vážení čtenáři.
Když se řekne Paměť národa, co se vám vybaví?
Myšlenky vaší babičky, rodičů či vaše?
Kdy jsme si my všichni naposledy povídali se staršími či příbuznými o jejich životě?
Nechte si teď chvilku tyto otázky rezonovat v mysli a teprve poté čtěte prosím dál.
Naši žáci se do zpovídání pamětníka zapojili. A dobrovolně. Chtěli mluvit s moudrostí našeho národa, s těmi, kteří nám mohou předat mnohé.
Společnost Post Bellum našim žákům umožnila půl roku pracovat s pamětníkem, který upozornil na poslední protisovětský nápis ze srpna 68 v Brně, kde díky němu tak zůstane zachován pro další generace.
Žáci se během projektu učili tvořit vhodné otázky, vedli rozhovor s diktafonem, učili se pracovat s technikou, namlouvali podkres v Českém rozhlase a konečný výsledek představili veřejnosti na prknech brněnského Divadla Radost.
Prošli si složitou cestou historikovy práce a zvládli to na výbornou. Excelovali svým projevem před publikem a také spoluprací, která je jim vlastní, a to i přesto, že byli každý z jiného ročníku.
Osobně jsem na ně velmi hrdý za to, co dokázali, a věřím, že si i vy najdete čas na poslech rozhovoru s pamětníkem na stránkách Paměti národa.
A nezůstaňte jen u toho. Naše Paměť národa je jednou z největších sbírek vzpomínek pamětníků na světě. Tak vzhůru do toho a nechte se do života inspirovat inspirativními lidmi.
Přeji vám to i za naše nadané mladé historiky–Pavlu Holoubkovou (III.), Alžbětu Vybíralovou (IV.), Agátu Gejdošovou (V.) a Víta Holoubka (VI.).
S úctou,
Pavel Šujan