Bohužel 1.A přijela na Pálavu pozdě…asi o 160 miliónů let. Místo teplého tropického moře je čekala zatažená obloha a chladné počasí. A zpoždění se s třídou táhlo po celou dobu exkurze. Než se díky množství zastávek u různých kytiček dostali všichni až na hrad Děvičky, stačila se z něj stát zřícenina. Při sestupu do Soutěsky pro změnu všichni přišli pozdě k unikajícímu hadovi a nebylo možné jej ani určit. Po cestě zpátky se zase díky pozdnímu odeslání formuláře musela znovu udělat celá objednávky pizzy. Na fotbalovém hřišti byl zase pozdě u míče brankář a utkání skončilo 5:2. Naštěstí šlo tentokrát o jednoho z místních borců a vítězství slavil tým 1.A! Ani večer se situace nezlepšila a většina účastníků šla pozdě spát.
Pomalé a velmi rozvážné ranní vstávání bylo zdlouhavé. I když by se hodilo, aby měl autobus do Mikulova zpoždění, museli ho všichni stihnout! Přesto se zase na místo těžby vápence na Janičově vrchu všichni dostali pozdě, protože těžba zde byla zastavena v polovině dvacátého století a lom je zatopený průzračně čistou vodou jako na chorvatských Plitvických jezerech. Na Pálavě je atraktivní zejména pestrost a střídání různých typů krajiny a už za patnáct minut se všichni přenesli z chorvatsky vyhlížející krajiny až do tématicky blízkovýchodní lokality Svatý kopeček. Ale týden později než byly Velikonoce, takže místo oslavy zmrtvýchvstání u Božího hrobu se konalo jen focení širokého okolí Mikulova.
A i když v polovině dubna už nebývá zvykem, aby se v jeskyni Na Turoldu zdržovali ve větším počtu hybernující netopýři a vrápenci, velké množství opožděnců si bylo možné vyfotit zavěšené na vápencové skále. Cestou od jeskyně na vlak jsme se opozdili, protože cesta přes Kozí hrádek byla v rekonstrukci a museli jsme se vracet. Naštěstí jsme stihli nakoupit si pozdní svačinu v podobě rychlého občerstvení. Místo vlaku nás ale čekala náhradní autobusová doprava kvůli rekonstrukci části tratě Mikulov – Břeclav, která snad skončí bez zpoždění.
Doufejme, že aspoň pracovní listy odevzdají všichni včas…