Již druhý den tohoto školního roku se naše třída oktáva vydala na poznávací exkurzi do Prahy, samotného srdce České republiky. Na vlakové nádraží tohoto velkolepého města jsme dorazili kolem 11. hodiny dopolední, prošli jsme přímo pod Fantovou budovou, které jsme prozatím nevěnovali mnoho pozornosti, a odtud naše cesta směřovala přímo do hostelu, který se během exkurze stal naším místem k odpočinku. Pokoje jak už název hotelu (Art Harmony) napovídal, naprosto harmonizovaly s přírodou díky velkému množství dřevěného nábytku... a také houpačce, která na nás v jednom z pokojů čekala.
První kroky směřovaly do Národního památníku hrdinů Heydrichiády a operace Anthropoid pod chrámem sv. Cyrila a Metoděje. Nejprve jsme zhlédli krátký film, poté se dověděli o podmínkách výcviku samotných českých parašutistů ve službách RAF a nakonec jsme se procházeli v samotné kryptě chrámu, ve které si hrdinové vzali svůj život těsně před dopadením nacistickými vojáky. Z těchto prostorů jsme odcházeli s velkými emocemi, ale i s velkým kručením v žaludku, proto následovala obědová pauza. Zbytek odpoledne jsme strávili v pražských ulicích, a to především v židovských částech města, kde jsme se spokojili s obhlídkou zvenčí. Naopak večerní hodiny jsme výjimečně strávili v pohodlí sedadel Divadla Bez zábradlí na hře Brácha, která zachycovala s mnoha humornými vsuvkami život trojice lidí v milostném trojuhelníku.
Ve čtvrtek nás čekal pořádně dlouhý politicko-kulturní maraton. Začali jsme na Pražském hradě, a to prohlídkou především vnitřních prostor - katedrály sv. Víta, baziliky sv. Jiří nebo třeba známého Vladislavského sálu. Nesmím zapomenout ani na Zlatou uličku, která mně osobně připadala spíše jako turistická atrakce než kulturní poklad, který jsem očekával. Následně jsme zamířili do neméně důležitých budov státní moci. Řeč je o Parlamentu ČR a tudíž moci zákonodárné. Začali jsme v budově Poslanecké sněmovny, kde jsme krátce vyslechli něco o historii, uspořádání a každodenních záležitostech většiny poslanců. Dokonce jsme měli to štěstí, že naším průvodcem byl jeden z poslanců a starosta Bučovic Mgr. Jiří Horák. Díky tomu měl možnost o chodu sněmovny referovat z první ruky. Zároveň jsme pořídili nevšední fotky u řečnického pultíku nebo za mnoha mikrofony v tiskové síni. Mimo jiné nás pan starosta zavedl i do zahrad Senátu, kde zrovna probíhal jeden z mnoha koncertů. Také se nám povedlo objasnit arménské vlajky vlající na všech třech zmíněných budovách. Jednalo se o zrovna probíhající návštěvu arménského prezidenta, tajně jsme si přáli ho zahlédnout, ale bohužel nás pozdravit nepřišel :(.
Až nám z toho všeho zase pořádně vyhládlo, tak nastal čas na oběd. Jelikož nám zbylo ještě trochu času, mohli jsme zbytek pauzy využít k individuálnímu průzkumu pražských obchodů, trhů nebo třeba muzeí. Po chvíli odpočinku jsme se shromáždili před krásnou novorenesanční budovou Rudolfina. Uvnitř nás čekala prohlídka sálů, které využívá Česká filharmonie, ale z obsáhlého výkladu našeho průvodce, který je mimochodem bývalým členem filharmonie, jsme se dozvěděli mnohé informace o historii i současném využití budovy. Dokonce nás zavedl i na střechu budovy. Ten výhled na Malou stranu táhnoucí se po druhém břehu Vltavy byl nezapomenutelný. Pomyslnou třešničkou na dortu tohoto dne se stala vycházka noční, ale stále velmi živou Prahou. Celý den nás vyčerpal natolik, že někteří se doslova dokulhali do svých pokojů. Tam jsme unaveni padli do svých loží a spali až do rána, jelikož jsme na žádné večerní výlety neměli svolení ani energii.
Páteční ráno pro nás začalo snídaní v hotelu stejně jako to předchozí. Tentokrát jsme si ale museli připravit veškerá zavazadla na zpáteční cestu. Před ní jsme si ještě stihli projít vyšehradský areál. Největší pozornost byla věnována hrobce Slavín a přilehlému hřbitovu, na kterém je pohřbeno mnoho známých českých osobností jako například Božena Němcová, Bedřich Smetana nebo i fotbalista Josef Bican. Už opravdu poslední zastávkou našeho výletu byla budova pražského hlavního nádraží. Pokud nádražím pouze procházíte, tak si samotné historické části skoro ani nevšimnete, jelikož původní hala plná erbů se nachází přímo nad podchodem, který slouží k propojení jednotlivých nástupišť. Dále máte možnost nahlédnout do prostorné místnosti, ve které se nyní nachází moderní kavárna. Do ostatních prostor původní Fantovy budovy se dostanete pouze, pokud si zaplatíte prohlídku anebo pokud máte dostatek peněz a sály si pronajmete. My jsme chudí studenti, proto se nás týkala zmiňovaná prohlídka, která ale rozhodně stála za to. Krásný a symbolický secesní styl působil opravdu zdobně, půvabně, ale přitom jednoduše a celý sál vyzařoval uvolňující atmosféru. Opravdové uvolnění pro nás ale přišlo až v moment, kdy jsme konečně, avšak s půlhodinovým zpožděním (ano i vlaky Regiojet mají zpoždění) nasedli do vlaku.
Myslím, že můžu za celou třídu tvrdit, že si v Praze každý našel, jak se říká to svoje, i když třeba zrovna nemusí velká města anebo již Prahu v minulosti navštívil. Zároveň bych rád poděkoval našemu doprovodu, paním profesorkám Handrlové a Vintrové za velmi... ale velmi NABITÝ program, který nás všechny doslova vyšťavil. Výlet by se dal shrnout ještě jednou větou: "V Praze bylo blaze, ale draze!"
oktáva, Dominik Nevídal