Cože? Kvinta jede na adapťák?
Cože? Proč jede kamsi kvinta a my jsme loni nebyli?
Cože? K čemu to bude?
Pár otázek, mnoho otazníků. Odpověď byla jasná.
Kvinta jede ve středu odpoledne na stmelovací kurz a vrací se v pátek po obědě. Tečka.
Některým se upřímně nechtělo, ale jeli. Někteří se i těšili...a jeli. Někteří se těšili moc a jeli taktéž.
Některé ovládaly otazníky a odjeli stejně tak.
Autobusem jsme dorazili na táborovou základnu v Ruprechtově. Přírodní prostředí, ale my máme k přírodě přece blízko. Vynikající pan kuchař , který vytvářel unikátní pokrmy. S úsměvem nachystal svačinku všem hladovým klidně ve 22:30. Jak slastný pocit zvláště když doma se kuchyně zavírá už ve 20 hodin. Přidat řízek? Není problém, nebojte, nějak se podělíme, kolik vás je?
Seřaďte se podle data narození, ale nesmíte u toho mluvit. Tak to byl trošku u upovídané kvinty problém, ale ejhle! Pusa zavřená a prsty měly slovní průjem. Jak to dokázaly? Stojíme od nejmladšího po nejstaršího ve třídě. Instruktoři, tutoři a dozor zapomněli údivem zavřít pusy.
Co máš rád? Kytaru, hudbu, volejbal a jídlo.
Takže jsme vedoucím Romanem rozděleni do čtyř skupin a nikdy by nás nenapadlo si utvořit takové složení týmů. Mlčky přejít po přepravkách od jedné ke druhé bráně, ukecaní mají zavázané oči, sestavit dům podle instrukcí jiného,přenášet dřevěné kostky pomocí gumičky s nataženými provázky a z různobarevných kostek rozházených v kruhu sestavit se zavázanýma očima stejný model. Bez mluvení. Tak se tleskalo a dupalo.
Bavíme se každý s každým a tmelíme kolektiv již dávno čtyři roky tmelený.
To není možný! To přece nemůže to auto přejet? Co to je za most? Pánové se drží za hlavu, nevěřícně kroutí hlavou. Ano. Dva týmy konstruktérů ještě rozdělené na poloviny vytváří dva mosty, kdy se musí napojit vytvořené a nedomluvené dvě poloviny. Spousta podmínek nás ale neodradí, aby autíčka na dálkové ovládání s klidovým nadhledem obou řidičů překonala dráhu přes jeden a následně druhý most tam a zpět. Tam to šlo po obou mostech. Zpět se to jednomu nepovedlo, neboť se autíčko zaseklo o pilíř. Zato na druhý most byla po obou jízdách položena Klárka, aby byla vyzkoušena jeho nosná stabilita . Téměř vydržel. Vydržela i Klárka.
Máme předsudky? Tak tady jsme si trošku sáhli do vlastního nitra a postupně vyhodnocovali situace. A co kolečka a křížky? Proč pořád soutěžit a vyhrávat? Zkusme pracovat i jinak, vzájemně nesoupeřit a přitom být vedle sebe a mít se z toho dobře.
A dílo náhody s kostkou a sedáním sousedovi na klín, když padlo moje číslo, bylo pro některé hubeňoučké dolní končetiny náročným zátěžovým testem. Kryžom někryžom jsme nakonec taky pochopili, i když to trvalo o něco déle.
Vyzkoušeli jsme toho opravdu hodně. Vydržely i plastové hrníčky - Pošlete to dál…, dozvěděli jsme se, že někdo rád uklízí, jiný ochutnal noviny, někdo má doma psa, jiný hraje 11 let na housle nebo nikdy nikomu nedal facku. Ukulele s kytarou jsme sladili do stejných tónin a společně jsme zjistili, že ladíme ve všech směrech.
Byly to krásné necelé tři dny a dvě noci. Někdo nám objednal teplé a fajn sluníčkové počasí.
Poděkování patří nám všem, takže : DÍKY !!!
třída kvinta