Začátek letošního školního roku si zpříjemnila třída 4.AO kulturně-přírodovědnou exkurzí na jih Moravy. Ve středu 4. září jsme vyrazili do Znojma, kde jsme si v doprovodu slečny průvodkyně prohlédli historické centrum města, vystoupali na Vlkovu věž, kde jsme měli město jako na dlani. Zde nás také čekala první ochutnávka ovocného moštu. Naše další kroky směřovaly k Chrámu sv. Mikuláše, na znojemský hrad a k rotundě sv. Kateřiny. V odpoledních hodinách následoval přesun do Vranova nad Dyjí, kde jsme se ubytovali v penzionu Relax.
Večer jsme za krásného slunného počasí ještě vyrazili k přehradě a zájemci vystoupali na Claryho kříž, který stojí na vrcholu mohutného, více jak 80 m vysokého skaliska nad řekou Dyjí, těsně nad hrází Vranovské přehrady. Nechal jej zde postavit majitel vranovského zámku hrabě Stanislav z Mniszku jako památku na svého přítele - spisovatele, malíře a humanistu knížete Karla Claryho. Ten se při svém pobytu ve Vranově v době cholerové epidemie nemocí nakazil, onemocněl a v březnu roku 1831 ve Vídni zemřel.
Čtyři metry vysoký kříž z blanenské litiny nejenom dominuje zdejšímu okolí, ale od něho je i jedinečný rozhled na Vranov, údolí Dyje, hráz a rozlehlou hladinu Vranovské přehrady. Náš první den se blížil ke konci, a tak jsme se pomalu připravovali na výpravu do národního parku Podyjí.
Druhý den nás probudilo opět sluníčko a nic nebránilo tomu, abychom vyrazili na pěší túru. Nejprve cesta vedla podél řeky Dyje k Hamerskému mostu, pak jsme prudce odbočili do strmého kopce a vyšplhali se lesní pěšinou k odbočce na Čížov. Odtud jsme již cestou po vrstevnici obdivovali krásnou krajinu česko-rakouského pomezí. Výhledy byly dechberoucí, a tak jsme ani nepostřehli, že se před námi objevil Čížov. Před jeho návštěvou jsme ještě odbočili k Hardeggské vyhlídce a pak už si jen vychutnali prohlídku „muzea železné opony“ pod širým nebem. Posledních pár kilometrů už nás nemohlo rozházet, a tak jsme se opět přiblížili k našemu penzionu. Kdo by to byl řekl, že našlapeme téměř dvaadvacet kilometrů. Ráno by tomu nikdo nevěřil, ale na druhé straně jsme chtě nechtě přesvědčili sami sebe, že jsme tuto vzdálenost schopni ujít. Večer jsme u táboráku a opékání špekáčku plánovali nadcházející školní rok a hlavně naše stužkování.
Poslední ráno bylo sice trošku pošmourné, ale naštěstí nepršelo. Proto jsme malou pěšinou už i se svými zavazadly vyšplhali k vranovskému zámku, kde už na nás čekala slečna průvodkyně, aby nás provedla objektem a seznámila nás s jeho historií. Zámek leží na jižní hranici českého státu asi 110 kilometrů od Vídně a patří k nejhodnotnějším světským stavbám středoevropského baroka. Současnou podobu mu s významným podílem císařského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu vtiskli Althannové, kteří Vranov drželi zhruba sto let od sklonku 17. století. Dominium po nich získali polští Mniszkové, kteří přivedli k nebývalému rozkvětu evropsky proslulý vranovský závod na výrobu kameniny a porcelánu.
Zámek se nachází v západní části Národního parku Podyjí a je národní kulturní památkou. Návštěvníkům nabízí prohlídku autentických barokních interiérů sálu předků a kaple, ale přibližuje i kulturu vranovského zámeckého bydlení z konce 18. století a z celého 19. století.
Cesta do Znojma, Brna a zpět do našich domovů už byla zalitá sluncem a plná nových zážitků.