Ne, nejeli jsme znovu do Bavorska (i když bychom rádi…). Po Vánocích se v poště objevila zásilka z německého Ingolstadtu s novoročním přáním a taky flashdiskem se spoustou fotek, na kterých je vidět, jak se studenti v „Globales Dorf“ dobře bavili. Rádi tedy zveřejňujeme krásné fotky a doufáme, že spolupráce bude pokračovat.
V rámci Dne otevřených dveří 12. prosince 2019 se při praktických činnostech představili studenti 3. ročníku obchodní akademie, kteří navštěvují volitelný předmět fiktivní firmy.
První společnost s názvem Hodinový manžel, s. r. o. se ve svém podnikání zaměřila na zajišťování čím dál více žádaných řemeslných prací, oprav a služeb pro domácnost a zahradu.
Druhá společnost si zvolila název Zážitkománie, s. r. o. a nabídla návštěvníkům zprostředkování široké škály nejrůznějších aktivit. Fiktivní zákazníci si tak mohli podle svého zájmu vybrat mezi zážitky adrenalinovými, degustačními, relaxačními či speciálními.
Obě firmy si nápaditě vyzdobily prodejní stánky různými rekvizitami, které se vhodně vztahovaly ke zvolenému předmětu činnosti. Připraveny byly nejen zajímavé katalogy, reklamní letáčky a vizitky, ale také dotazníky a soutěže o drobné ceny. Vítaným zpestřením bylo i drobné občerstvení včetně vlastnoručně upečených perníčků.
V dopoledních hodinách výstavku navštívili spolužáci z ekonomického oboru se svými vyučujícími a zájemci z řad gymnazistů. V odpoledních hodinách poté zavítali do prostor obchodní akademie uchazeči o studium, kteří si přišli i se svými rodiči prohlédnout školu a informovat se o podmínkách studia.
Ing. Věra Kmentová, vyučující fiktivních firem 3. AO
Tóny kláves a zpěv s arytmickými hvizdy píšťalky... Ne, nejde o lyrickou vánoční situaci, ale souběh zpívání na schodech s florbalovým turnajem. Když utichly hlasy pěvců i hudební nástroje, bylo možné slyšet už jen píšťalku, údery hokejek a míčku, jásot i potlesk z tělocvičny. A i tentokrát bylo florbalové finále velmi atraktivní... Více než ceny a diplomy je totiž důležité, která třída bude celý rok na chodbách školy připomínat ostatním, že oni jsou ti nejlepší!
Děvčata z kvarty slavila vítězství v základní skupině nejmladších tříd. Na zkušenější spolužačky z vyšších ročníků už nestačily a radovat se mohla alespoň Kateřina Zemánková a Eliška Bárková, že kromě pátého místa zaznamenaly i úspěch v podobě vstřeleného gólu. Úzký kádr se vymstil kvintě, která odehrála dva důležité zápasy hned za sebou. Duo Natálie Dohnalová a Alžběta Hrozová má sice nesporné florbalové kvality, jejich kondička ale má zkrátka své hranice a se čtyřmi body jejich tým skončil "na bramboře". Zkušenostmi, růžovou barvou a zřejmě i fyzičkou oplývající oktáva se bez hráčů na střídání prodřela až ke třetímu místu, když tahouny týmu byla Adéla Kocmanová (5+1) a Daniela Doležalová (4+3). S nejlepší střelkyní turnaje Veronikou Královou (11+0) se na druhé pozici umístila 4. AG. Jenže florbal je kolektivní sport a nejvyrovnanější výkony předvedl někdo jiný...úspěšný obhájce vítězství septima. Výrazně se prosadila nejen Natálie Houšťová (8+3), ale i Marie Holíčková (5+2) a Karolína Kohoutková (4+3).
"Hrají jako by šlo o život...", divili se někteří přihlížející tempu, které nasadili finalisté chlapeckého turnaje. Naštěstí se nehrálo o život, ale jen o pořadí, ve kterém na pátém místě skončila tercie, která v žádném utkání výrazně nezaostala za svými staršími spolužáky, ale na jejich překonání byly dvě branky Tadeáše Tihelky a jedna Martina Kubíčka prostě málo. Pěkně podle číslovek se seřadily týmy na dalších dvou místech. Čtvrtá byla 4. AG a třetí 3. AG. Třeťáky opět vytáhnul vzhůru Kryštof Indruch, který vstřelil devět branek. Obhájci titulu z oktávy opět předváděli fantastické výkony, Lukáš Fryč zaznamenal 7+2 body, Jakub Doleček 5+0 a Josef Gonda 4+0. Jenže znovuzískání zlata jim pokazil studený start proti rozjeté sextě, které podlehli nečekaně hladce 1:9. A právě sexta byla jediným neporaženým celkem a zásluhou Milana Prokopa (4+5), Davida Mládka (6+2), Jiřího Bašty (5+0) a Roberta Gondy (9+2) získala první místo!
Dnešní den proběhlo již třetí letošní "zpívání na schodech", kdy během velké přestávky přivoláváme Vánoce zpěvem koled. Snad se nám to povedlo a i letos přijdou...
Předvánoční náladu mohli hoši z tercie a kvarty cestou do Vyškova pozorovat na návsích po celou cestu. Pohodová atmosféra se ale vypařila při vstupu do haly ZŠ Purkyňova. Čekali je totiž soupeři, které hodlali ve středu 18. 12. ve florbalu překonat a postoupit do krajského kola. A ani u jednoho ze tří zápasů se nedalo předpokládat, že se odehraje v klidu, míru a pohodě.
Hned první Drnovice se skutečně vytasily s ostrým zahájením když šly tvrdě za svým a vstřelily úvodní branku zápasu. Bučovice odpověděly gólem Vojtěcha Vráblíka po přihrávce Adama Doupovce. Se stejnou razancí s jakou drnovičtí hráči útočili, tak i bránili. Jeden z tvrdých zákroků byl nakonec potrestaný trestným střílením, které proměnil Adam Doupovec. Drnovice rozhodně zbraně nesložily a podařilo se jim zdramatizovat průběh vyrovnáním na 2:2. Konec dramatu učinil Adam Doupovec dvěma brankami.
Když Drnovice porazily ZŠ Slavkov Komenského 3:0, pomohly tím bučovickým plánům na postup, protože na ten jim stačila v posledním utkání i porážka jednobrankovým rozdílem. Čtvrtou brankou na turnaji ještě zvýšil šance Bučovic Adam Doupovec. Slavkov se ale dostával stále více do slibných pozic až zaslouženě srovnal na 1:1. I když utkání skončilo smírně, Bučovice výsledek posunul do finálového souboje o krajské kolo.
Domácí ZŠ Purkyňova Vyškov podporovaná asi stovkou diváků vytvořila atmosféru, která nebyla pro Bučovice příliš přátelská. A vyhecování domácí k jejich obrovské radosti dotlačili v páté minutě míček až do branky. Sice to byla prakticky poslední střela a mockrát už se ani na bučovickou polovinu nedostali, ale o to urputněji bránili. Napětí se stupňovalo a Purkyňka se soustředila už jen na ubránění výsledku. Všechny náznaky šance zastavila už v zárodku i za cenu faulu. Frustrace bučovických hráčů byla obrovská...po většinu času byli určitě více na míčku, jenže těžko si stěžovat na fauly a rozhodčí, když nevystřelíte na branku. Rozhodující utkání k převelikému smutku celého týmu přineslo GOA Bučovicím AŽ druhé místo...
Sestava:
brankáři Jan Gottwald, Adam Krejčí
obrana – Martin Kubíček, Vojtěch Procházka, Vojtěch Vráblík, Tom Tran
útok – Vojtěch Prokop, Štěpán Hroza, Tadeáš Tihelka, Adam Doupovec, Vojtěch Prokop, Marek Lokaj
Během jediného dne se odehrály všechny zápasy základní části Vánočního florbalového turnaje. Z celkového počtu dvaceti osmi družstev se jich deset probojovalo do čtvrtečního finále...
Jediné postupové místo připadlo na skupinu nejmladších hochů (prima až kvarta). První zkušenosti získali primáni, kteří bez výhry a s jedinou vstřelenou branku zásluhou Josefa Kučery obsadili čtvrtou příčku. V přímém souboji o bronz je totiž porazila sekunda, která své dvě branky vstřelila právě jen ve vzájemném utkání (střelci David Brázda, Tomáš Palkovič). Boj o postup se bohužel z velké části rozhodl už před turnajem, když ze zdravotních důvodů nemohl za kvartu nastoupit její hlavní tahoun Adam Doupovec. I když se ho v pozici střelce snažil nahradit Tom Tran (4 branky), na lepší než druhé místo to letos nestačilo. Jednoznačným vítězem se stala tercie, když devět kanadských bodů získal pro tým Štěpán Hroza a osm Tadeáš Tihelka.
Paralelně probíhal turnaj starších chlapců v tělocvičně OA. Dvě skupiny po pěti týmech, ze kterých postupovaly vždy dvě nejlepší třídy byly rozděleny na základě loňských výsledků. A přestože byly k vidění souboje, ve kterých se rozhodovalo doslova až v posledních sekundách, ani tady se žádné velké překvapení nekonalo. Favorité si zkušeně pohlídali postup a složení finále je přesnou kopií loňského ročníku.
Ve skupině hoši B sice spojený tým 3. a 4. AO dokázal uhrát remízu a po bodu sahal i v duelu s kvintou, jenže v konečném součtu měl nejméně bodů a obsadil páté místo. O čtvrté příčce kvinty a třetím místě 2. AG se rozhodlo ve vzájemném utkání, které skončilo lépe pro druháky. Postup z druhého místa vystřílel 3. AG Kryštof Indruch (12 + 3) s pomocí Adama Skřivánka (4 + 0). Palebná baterie oktávy ve složení Josef Gonda (5 + 4), Jakub Doleček (3 + 2), Lukáš Fryč (6 + 2) a Antonín Koudelka (3 + 0) s pouhými dvěma obdrženými brankami na kontě gólmana Ondřeje Blaňky nenechala nikoho na pochybách, že obhájci celkového vítězství si titul šampiona chtějí ponechat až do maturity.
Skupina C byla sice gólově méně bohatá, jenže těsné výsledky jí naopak dodávaly na napětí. Pátou příčku obsadila 1. AG bez bodového zisku i vstřelené branky. Jediný úspěch právě proti 1. AG zaznamenala čtvrtá septima. Příjemným překvapením byl výkon sloučeného celku 1. a 2. AO, který skončil na třetím místě a dokázal výrazně potrápit favorizovanou 4. AG i sextu. Právě tyto týmy si vybojovaly postup a když jejich vzájemné utkání skončilo 0:0 rozhodoval o pořadí ve skupině až rozdíl skóre. Tři nejlepší střelci sexty (David Mládek 3+2, Jiří Bašta 3+1, Robert Gonda 2+0) dokázali vstřelit stejný počet branek jako Filip Žaroský ze 4. AG. A právě Filipova střelecká produktivita rozhodla o výhře 4. AG.
Stejně jako mladší hoši i mladší dívky bojovaly o jednu postupovou pozici. Pořadí od čtvrté primy, třetí sekundy, druhé tercie a první kvarty na první pohled vypadá vyrovnaně jako knihy na poličce, ale průběh až tak jednoznačný nebyl. Třetí sekunda totiž díky Anetě Bulíčkové (4+0) a Kláře Hrabovské (3+1) sebrala důležité body tercii remízou. A když tercie pod taktovkou čtyřgólové střelkyně Kateřiny Jirákové remizovala i proti kvartě, odsunulo ji to až na druhé místo. Vítězkám k postupu dopomohly zejména čtyři trefy Terezy Hanouskové a tři branky Natálie Durdové.
U starších dívek musely být některé zápasy kvůli neomluvené neúčasti dvou týmů zápasy kontumovány. Všechny ostatní týmy se tak dají v tomto srovnání považovat za vítěze...v překonávání lenosti a slušném chování. Jenže na takovou situaci nebyl turnaj připraven a do finále se tak mohly dostat opět jen čtyři nejlepší týmy. Kvartu ve finále doplnila septima, za kterou nasbírala Marie Holíčková 2+3 gólů a asistencí. Dále kvinta v čele s Alžbětou Hrozovou (3+1) a Natálií Dohnalovou (2+0). Za 4. AG po třech brankách vstřelily a k postupu výrazně pomohly Veronika Králová a Tereza Mrázová. Pětici doplnila oktáva i díky 2+2 bodům Daniely Doležalové a 3+1 Adély Kocmanové.
Jako každý rok i letos se 26. 11. sešli nadějní bohemisté z nižšího i vyššího gymnázia, aby vyluštili úkoly olympiády českého jazyka a napsali slohovou práci na dané téma. Těší nás, že přestože úkoly nejsou snadné, pořád se najde dost studentů, kteří jsou ochotní přemýšlet, i když to, jak se říká, bolí… A když se k vysokému bodovému zisku v jazykové části přidá i vynikající sloh, vítěz se může těšit na postup do okresního kola. No a pokud počet bodů na vítězství nestačí, zaslouží účastníci aspoň pochvalu a uznání. Neboť není důležité vyhrát, znáte to…
Vítězové kategorie nižších ročníků jsou: Kateřina Jiráková (1. místo, III.), Dita Zezulová (2. místo, IV.), Tina Goliášová (3. místo, IV.)
V kategorii starších se umístil Jan Zbožínek (1. místo, VI.), Zuzana Palkovičová (2. místo, V.), Jáchym Čapla (3. místo, VII.).
Slohové práce na téma Tomu říkám překvapení (mladší kategorie) a Co dokáže podzim (starší kategorie) jsou na stránkách, můžete si přečíst a tiše obdivovat, jak to někomu hezky píše... Nebo se příští rok přihlásit do olympiády taky! Nikdy nevíte, koho si múzy vyberou a koho políbí…
Marta Urbánková, vyučující ČJ
V pátek 13. prosince vyučující angličtiny Anna Fronková Sugden nadělila žákům 2.AO malý vánoční dárek. Výuku reálií anglicky mluvících zemí zpestřila výukou tance.
The Gay Gordons je starý neformální společenský skotský tanec, který se tančí v rychlém tempu. Instrukce od paní profesorky byly jasné: "One two three four, turn, continue backwards, five six seven eight, turn, turn, turn, and polka...three polkas and back to the beginning...jasné? Nevadí, jdeme na to. Hudba prosím. A už jsme se motali a chechtali. Když už nám to po chvíli celkem dobře šlo, nasadila paní profesorka Sugden laťku o něco výše s tím, že v části připomínající naši známou polku je nutné "to kick your buttocks"... a tak jsme zakopávali nohy, co to jen šlo, ve snaze se u toho skotského trojčení kopnout do svých vlastních hýždí. Úkol to kupodivu nesnadný.
Abychom se krapet vydýchali, naučila nás paní profesorka ještě jeden z nejpopulárnějších skotských tanců St Bernard´s Walz původem někde ze začátku 20. století. Tento tanec s prvky valčíku je o něco pomalejší a klidnější. Netřeba se u něj nakopávat do vlastní zadnice, stačí si na čtvrtou dobu pořádně zadupat. No, na skotské obdobě našich tradičních "hodů" Ceilidh musí být veselo.
Mgr. Ludmila Hejdová
I. kategorie, téma TOMU ŘÍKÁM PŘEKVAPENÍ, napsala Dita Zezulová z kvarty (2. místo)
Věděl jsem, že poslední zkouška bude náročná, všichni to věděli. Na povolání nájemného vraha nebylo jednoduché nic. Království potřebovalo někoho, kdo by za ty ctěné symboly čistoty, víry a spravedlnosti prováděl špinavou práci a zároveň s námi nechtělo mít nic společného. Pokud někoho z nás vlastní šéfové chytili, byl to pro nás konec. Ale práce to byla placená víc než dobře.
Tento rok prošlo tvrdým výcvikem pět učňů, ale jeden z nich byl nachytán v posteli s dvěma dcerami velitele tréninku a bez milosti popraven. Zbývali jsme tedy čtyři – Damian, Clara,Rox a já. Velké černé dveře z bytelného dřeva byly prozatím zavřené, ale už tomu tak nemohlo být dlouho.
Brzy jsem měl přijít na řadu. A děsil jsem se toho. Teď. Teď to přišlo. Tiché zaskřípání, pak panty zavrzaly a dveře se do temné komnaty, zdánlivě bez cizí pomoci, otevřely.Nasucho jsem polkl, v prstech sevřel dýku a nejistým krokem vešel dovnitř. Dveře se za mnou zabouchly a já zůstal ve tmě. Mé oči si rychle přivykly a rozeznal jsem nejasný obrys postavy přivázané ke křeslu a s pytlem přes hlavu. To je všechno? Stačí jen toho člověka zabít a hotovo? Nějak se mi to nezdálo.
Rychlým krokem jsem přešel ke křeslu a prudce svázanému strhl pytel z hlavy. Ne. To ne. Páteří mi projel mráz a hlavou mi bleskla myšlenka na to, že Damian přece nevyšel z místnosti. Myslel jsem, že odešel jinudy, ale dle všeho jsem se šeredně zmýlil. Damian na mě upíral vyděšený pohled, hnědé oči měl plné slz. Horečně jsem těkal pohledem po jeho tváři a hledal vysvětlení. Studenými prsty jsem pomaličku zvedl dýku a polkl. Tohle dokážu, musím to dokázat. Ale tělo mě neposlouchalo. Odhodil jsem zbraň a začal svého přítele rozvazovat. Znovu zaskřípaly dveře. Společně jsme se otočili, připraveni rvát se o naše malé a dost mizerné životy. Slabě jsem přejel třesoucí se rukou po Damianově.
,, To je ale překvapení, " zabroukal kapitán a potměšile si nás prohlížel. Pohled jsme mu opláceli, dva vzteklí psi zahnaní do kouta. Kapitán se uchechtl a v ruce mu zaplála pochodeň. Až pozdě mi došlo, čím jsou napuštěny tapety na stěnách.
Damian sevřel moji ruku v jeho. Odmítali jsme vydat hlásku. Pochodeň dopadla na podlahu a místnost zazářila. Zabořil jsem tvář do přítelovy hrudi, abych neslyšel kapitánova slova o naší slabosti. Nevnímal jsem spalující žár ani dusivý kouř, nevnímal jsem bolest zachvacující mé tělo. Vzpomněl jsem si na bájné fénixe, posvátná stvoření.
Ale oheň byl všude a z našeho popela žádný fénix nepovstal.
I. kategorie, téma CO VŠECHNO UMÍ PODZIM, napsal Jáchym Čapla ze septimy (3. místo)
Pan Podzim se do naší bytovky přestěhoval jednoho krásného, barevného a slunečného dne začátkem září. Měl na sobě oranžový kabát, který mu padl, jak nejlépe mohl, v jedné ruce kufr, v druhé ruce hůl, o které si však myslím, že ji nepotřeboval, i přes svůj věk, že ji měl jen jako doplněk,a vykračoval si do schodů svižnou chůzí.
Zrovna jsme se chystali ven, takže jsme měli otevřené dveře od bytu, když šel kolem. Pozdravili jsme se, seznámili...všechny tyto typické věci, které se dělají, když potkáte někoho nového. Ale bylo to jakési jiné, jakési důvěrné.
Po chvíli nás pozval na návštěvu do svého nového bytu, který už byl nachystaný na jeho příchod. Změnili jsme plán a souhlasili s tím, že k němu přijdeme. Vyšli jsme o patro výš a vtom se začaly dít věci. Nikdo z nás nečekal, že si pan Podzim sundá před dveřmi botu, hodí klíče na zem, nohou je zvedne a ve stojce hbitě odemkne dveře. Poté se zase postavil, otevřel a pustil nás dovnitř.
Jak tam to vonělo... Pan Podzim nepochybně uměl vařit. Byli jsme tak udiveni, že jsme ani nestihli vnímat, při jakých příležitostech se nám dokázal pochlubit svou šikovností. Krásně zpíval, uměl pískat, na zdech měl pověšené obrazy své vlastní tvorby, na kanape si sedl tak, že udělal salto dozadu a my jen zírali.
Nejvíc se mi však do mysli zapsala jeho následující věta:,, A to netušíte, co všechno ještě umím...
II. kategorie, napsala Viola Štrajtová (4. místo)
Otevřela drobnou krabičku na stole. Její vyřezávaný povrch ji zaujal hned, jakmile vstoupila do pokoje, který byl plný stejně nevšedních věcí. Vzala obsah krabičky do ruky a zmateně se zeptala:
,, Proč tu máš listí?" Odpovědí jí bylo jen smutné pousmání. ,,To jsou vzpomínky," odpověděla.
Zvedla tedy jeden list do vzduchu a zamávala jím:,, Co je tenhle žlutý za vzpomínku?"
,,To je z parku v Hradci, víš, jak jsem tam bydlela a v září jsme se stěhovali." Pokusila se jí krabičku opatrně jakoby mimoděk vzít z dlaně, marně.
,,Ten si pamatuju, tam byla ta pěkná kašna. Když jsem u vás tehdy byla, hodilas tam korunu."
,,A pak mi nezbývalo na autobus, tak jsem ji musela zase vylovit."
Zvedla do ruky druhý list. ,,A tenhle hnědý?"
,,To jsem v říjnu potkala tebe, tehdy v Praze. A pak jsme šly tou tmavou uličkou. Tehdy jsem ještě mívala strach, ale jak jsem si zvykla, stačí mi pepřák."
Obě se posadily na pohovku. Okno chvílemi přidušeně bouchalo, venku foukal vítr. Každou chvíli to vypadalo na déšť. Ospalé šero v pokoji přímo zvalo ke spánku. Ve vyřezávané krabičce zbyl poslední list.
,,Co tenhle červený? To je vzpomínka na co?"
,,V listopadu umřel táta."
Pokojem se ozvalo klapnutí víka. Zvláštní, co všechno umí podzim.
V pátek 6. prosince se žáci primy a sekundy vydali do skanzenu ve Strážnici. Cesta autobusem docela rychle utekla, ale poslouchat zpěv a písničky, co se ozývaly ze sedadel za námi celou cestu, bylo docela otravné.
Po příjezdu do Strážnice jsme se usadili v jedné místnosti a čekali, až budeme moct jít do skanzenu. Mohli jsme si také koupit něco ve zdejších suvenýrech. Paní prodavačka toho náležitě využila a hned nám začala nabízet a ukazovat všelijaké věci. Někteří podlehli obchodnímu nátlaku a k radosti prodavačky si zakoupili suvenýr.
Poté už jsme šli rovnou do prvního domečku ve skanzenu, kde nás čekali Mikuláš, čert a anděl. Díky našemu úžasnému zpěvu jsme si vysloužili křížaly a cosi černého, čím nám udělali šmouhy na obličeji. U dalšího domku na nás čekaly Lucie a další, tentokrát bílá šmouha, nám přibyla na obličeji. Uvnitř seděl pán, který vyráběl vánoční oplatky a dostali jsme i ochutnat. V další místnosti paní draly peří, vyprávěly nám a jedna z nich předla na kolovrátku.
V jednom z dalších domků jsme se dověděli, jak se slavily Vánoce dříve a naučili jsme se koledu. Italská televize, která zrovna ve skanzenu natáčela, si vypůjčila tři "herce" z naší třídy, naaranžovala si je a natočila. V další chaloupce paní pekly cukroví a když řekly, že můžeme ochutnat linecké nebo pusinky, musely některé mírnit, aby něco zbylo i na ostatní.
Šli jsme dál, až se před námi objevila menší chaloupka, před kterou stály děti a zpívaly. Uvnitř jsme si odlili olovo, které každému připomínalo něco jiného. V posledních domečcích jsme si mohli nazdobit perníčky, které většina zdobila pravidlem "čím více polevy, tím lépe." Mohli jsme udělat taky jidáše a koupit si něco na památku.
A pak už nás čekala jen další cesta zpět doprovázená zpěvem a hudbou.
Zuzana Kudličková (sekunda)
Staročeské Vánoce ve Strážnici (pohled studenta)
Na výlet do Strážnice, ledové jak na Sibiři, jsem se hodně nabalil. Vzal jsem si teplou mikinu, rukavičky, pro každý případ dvoje, bundu, zimní čepici, zimní boty a kalhoty. K jídlu mi mamka dala dva pěkně propečené tousty s kečupem, šunkou a sýrem. Dále 7 days croissant. A na pití vodu a půllitrovou kofolu. Dostal jsem taky 100 Kč.
V 7:10 jsem šel na autobusové nádraží, bohužel tam byly jenom holky. Po chvilce přišel Tom. Když jsme byli všichni, zijistil jsem, že jedeme dokonce i s "primáty" (primány:-D). Jeli jsme jednu hodinu, celou cestu jsem buď hrál na mobilu, nebo jsem si povídal s kamarádem jménem Štěpán.
Když jsme dojeli, vzpomínal jsem, jak jsem tu byl v 1.třídě a v 5. třídě, ten čas ale letí, pokud nesedíte na zadku a jste ve škole nebo na gymnáziu. Očekával jsem velkou zimu, ale nebyla, je to divné.
Tak jsme šli do skanzenu. Když jsme měli pár minut přestávku, koupil jsem si malou dřevěnou píšťaličku (abych mohl otravovat svoji ségru, jak by si to zasloužila). Píšťala stála 85 Kč.
Když bylo po přestávce, konečně jsme šli. V prvním domě byl Mikuláš, anděl a dva čertící. Od anděla jsme dostali křížaly a čerti nás pomazali uhlíkem. Tak jsme zase šli, až jsme došli k dalšímu domu, no a hele! Dvě bílé Lucie! Ty nás zas pro změnu poprášily asi moukou nebo bílým práškem. V domě nám ukázaly tři stařenky, jak se dralo peří.A další paní nám tam ukázala, jak se přede na kolovrátku. Podle mě je to těžká práce. No a musím říkat, že jsme znovu šli k dalšímu domu? No jasně! V tom dalším domě nám pán ukázal, jak vypadal vánoční stromeček. Překvapilo mě to, že tam byla jen jablíčka! No a jen tak pro legraci jsme si zazpívali strážnickou srandovní koledu.
Vy už víte, co jsme dělali potom, že? Ano, správně Pepo, šli jsme k dalšímu domu. Tam byly pěkné dřevěné ozdoby, dokonce si naše paní profesorka jednu vyrobila! Dále jsme zjistili, proč se dělají skleněné ozdoby.
Takže, protože se mi už nechce psát, tak tady skončím. Skanzen byl nádherný!
Koupil jsem si potom pětkrát perníčky, jeden stál jenom 3 Kč. Pak jsem se vrátil a nashledanou Strážnice, uvidíme se brzy!
Jan Machát (sekunda)
„Kéž je to dobré, zdárné, šťastné a příznivé.“ aneb Slavnostní stužkování studentů obchodní akademie
V pátek 6. prosince se slavnostně vyzdobená aula školy zaplnila rodinnými příslušníky, učiteli a kamarády studentů třídy 4.AO, oboru obchodní akademie. Probíhalo zde totiž pasování do řádu maturantů a stužkování studentů maturitního ročníku.
V letošním školním roce se k maturitě připravuje celkem 28 studentů a ti přijali stužku jako symbol maturantů a jako připomínku skutečnosti, že se blíží závěr jejich studia na naší škole.
Po slavnostním nástupu a přivítání všech hostů se rozezněla studentská hymna Gaudeamus igitur, poté následoval projev ředitele školy RNDr. Jaroslava Honzy, CSc. Pak už probíhal ceremoniál pasování a stužkování studentů. Spolu se stužkou obdrželi studenti jako upomínku na tento den i šerpu.
Pasování je starý symbolický obřad. Už ve středověku byli panoši pasováni do stavu rytířského, dostali pás, v našem případě šerpu a stužku, který se stal symbolem příslušnosti k určité skupině. Stal se symbolem důstojnosti a dospělosti.
Studenti tímto aktem slíbili sobě, rodičům i učitelům, že i v budoucnu dostojí pomyslným rytířským ctnostem, budou dobře pracovat, čestně se chovat a jednat.
Po stužkování se ujali slova zástupci třídy, aby pasovali do řádu maturantů pana ředitele, třídní profesorku Dagmar Vrbáckou a její zástupkyni Ludmilu Hejdovou.
Po krátkém projevu třídní profesorky se studenti se svými hosty rozloučili, na památku pořídili několik fotek a odebrali se do motelu Arkáda, kde následoval stužkovací večírek.
Věříme, že slova, která jsou uvedena na stužce, budou také jejich mottem v době blížící se maturity.
Dluhová past, termínovaný vklad, spotřebitelský úvěr, akontace, RPSN, investiční životní pojištění, podílový fond, konsolidace úvěrů, inflace ...
Co mají tato slova společného? Všechna patří mezi odborné pojmy z oblasti finančního trhu a jeho produktů.
Jejich význam si měli možnost ověřit studenti 3. a 4. ročníku obchodní akademie v rámci přednášky, která se konala v prvním prosincovém týdnu v prostorách obchodní akademie a byla vítaným zpestřením výuky ekonomických předmětů.
Na obchodní akademii zavítala zástupkyně firmy Partners Anna Moudrá, absolventka našeho oboru, která se angažuje v oblasti finančního vzdělávání a formou srozumitelné prezentace seznámila posluchače s řadou důležitých informací o finančním trhu. Zvláště nastávající maturanti si tak mohli vyhodnotit úroveň dosavadních znalostí, které budou potřebovat nejen u maturitní zkoušky, ale především při praktickém řešení svých budoucích finančních záležitostí.
Vybráno z postřehů studentů 4. AO:
...překvapilo mě, že míra finanční gramotnosti Čechů je pouhých 57 %
...prezentace byla velmi užitečná, ujasnila jsem si některé termíny
...zaujalo mě, že RPSN (roční procentní sazba nákladů) uvedená v úvěrové smlouvě drobným písmem může být několikanásobně vyšší než samotná sazba úroku
...důležité je nenechat peníze „ležet ladem“, ale investice vhodně rozložit do finančních produktů
...přednáška se mi líbila, byli jsme motivováni zapojovat se do debaty
...zaujaly mě způsoby řešení vlastního bydlení, výhody a nevýhody pronájmu a hypotéky
...stavební spoření, spořící účet – dobrý způsob, jak si odkládat peníze do budoucna
...přednáška rozhodně nebyla nudná, více jsem si uvědomila význam financí pro budoucí život
...brát si půjčky na vánoční dárky je nesmysl
...zaujalo mě, kolik máme v Česku bankovních institucí (více než 50) a že jejich počet neustále roste
...oprášil jsem si nejrůznější pojmy z ekonomiky a financí a věřím, že je využiji u maturitní zkoušky.
Za komisi odborných předmětů
Ing. Věra Kmentová, vyučující ekonomiky a studenti 4. AO
Výtvarná soutěž Nejsem na světě sám se na naší škole pomalu stává tradicí. Na loňský úspěch se podařilo navázat i letos a v několika stovkách soutěžních prací se dokázala prosadit i díla našich žáků z primy a sekundy. Cituji z e-mailu organizátorky soutěže PhDr. Vlasty Šedé:
„S radostí vám oznamujeme, že v soutěži Nejsem na světě sám obsadila Hana Magdová
krásné 10. místo, Valentýna Štůsková 17. místo a Aneta Dušková 18. místo. Všechny příspěvky vašich studentů se hodnotitelům velice líbily. Blahopřejeme! Vzhledem k velkému počtu příspěvků je to veliký úspěch."
Ke gratulaci se připojuji a děkuji všem zúčastněným za výbornou reprezentaci školy. Marta Lučná
Devět žákyň z vyšších tříd Gymnázia a Obchodní akademie Bučovice se vydalo bojovat o postup do krajského kola ve volejbale. Soutěže se zúčastnily pouze tři školy z okresu. Domácí ISŠ Slavkov u Brna hostila Gymnázium a Střední Školu Zdravotní a Ekonomickou Vyškov a jedinou bučovickou střední školu. Již při rozcvičování bylo zřejmé, že Slavkovačky budou snadným soupeřem. Jejich družstvo mělo pouze jedinou „opravdovou“ volejbalistku, a to pro týmovovou hru nestačí. Jak Bučovice tak i Vyškov nad nimi přesvědčivě vyhrály.
Jinou úroveň měl poslední zápas mezi GOA a GSŠZE. Děvčata předváděla krásné herní akce a bylo se na co dívat. Hned od začátku měly převahu žákyně okresního města, a i když Bučovice na začátku druhého setu vedly, nedokázaly si tento stav do konce udržet. Vyškovská škola tak bude reprezentovat náš okres na krajském kole v Brně.
Modrobílé barvy Gymnázia a Obchodní akademie Bučovice hájily Juliána Rusiňáková, Tamara Zmrzlá, Karolína Machynková, Markéta Kleiblová, Tereza Žouželová, Elen Bílková, Michaela Svobodová, Veronika Hýblová a Taťána Rusňáková.
Olga Stavělíková
Už jako samozřejmost působily postupy z florbalových okrskových kol. Zklamání ale přišlo letos v obou dívčích kategoriích i u mladších hochů. Že za neúspěchem stála často "jen" neproměněná trestná střílení není žádnou útěchou... Vylepšit statistiky mohli v pátek 6. 12. hoši z tercie a kvarty v Rousínově.
A do turnaje i prvního zápasu vlétli s chutí. Během minuty vedli nad ZŠ Tyršova Slavkov 2:0. Branky vstřelili Adam Doupovec s asistencí Vojtěcha Vráblíka a Tom Tran. Snížení na 2:1 nevyvedlo bučovické hráče z míry. Než se soupeř propracoval ke svému druhému gólu stihl vstřelit dvě branky Adam Doupovec a jednu Tadeáš Tihelka po výhozu brankáře Jana Gottwalda. Na 6:2 pak zvyšoval Marek Lokaj a tím utkání také skončilo.
Výhra Slavkova nad ZŠ Nádražní dodala druhému utkání příchuť boje o výhru, byť jen v základní skupině. Dvě slibné šance Bučovic se využít nepodařilo a stejně "úspěšný" byl i Vyškov, což po prvních deseti minutách znamenalo stav 0:0. Třetí velká šance, první a současně poslední gól zápasu, postup do baráže o okresní kolo...to vše v sobě zahrnovala střela Adama Doupovce z druhého poločasu.
Výsledky a možná trochu ironie shůry svedly proti sobě v rousínovské hale dvě bučovické školy. Cestu tam i zpět autobusem sice absolvovaly společně, ale do okresního kola byla cesta jen pro jednoho z rivalů. Lépe vykročila ZŠ 710, když šla do vedení dvacet sekund po zahájení. První minuta ještě neskončila a Adam Doupovec srovnal na 1:1. Marek Lokaj backhendem otočil na 2:1 a rozjel brankostroj, který vyrobil vedení 7:2 po gólech Tadeáše Tihelky, Vojtěcha Prokopa, Adama Doupovce a dvou trefách Martina Kubíčka. Ani přestávka nezastavila "bratrovražedný boj" a z branek se mohli radovat úspěšní střelci Vojtěchové - Procházka, Vráblík, Prokop a také Tom Tran. Výsledkem byl stav 11:2 a postup do okresního kola, které proběhne 18. 12. ve Vyškově.
Sestava: Jan Gottwald, Adam Krejčí (brankáři), Martin Kubíček, Vojtěch Procházka, Tom Tran (obránci), Vojtěch Vráblík, Marek Lokaj, Adam Doupovec, Štěpán Hroza, Vojtěch Prokop, Tadeáš Tihelka
V hodině slohu se primáni pomyslně ocitli v Praze a představili si, že se proměnili v Ginger (děvčata) nebo ve Freda (kluci). Tento druhý název pro slavný Tančící dům byl zvolen podle tvarů nárožních věží, které připomínají slavný taneční pár Ginger Rogersovou a Freda Astaira.
PhDr. Růžena Nedělová
.....Jsem krásný tančící dům v Praze u nábřeží Vltavy. Jmenuji se Ginger. Hodně lidem se líbím, ale některým ne. Tančím s Fredem. Dá se říct, že mám pěkné šaty. Vidím na Vltavu i Pražský hrad. Pořád do mě někdo chodí a pořád tam někdo řve. Aspoň nejsem obyčejná jako ostatní domy.....
Eva
.....Jmenuji se Ginger a tančím s Fredem. Jsou ve mně různé kanceláře a jiné místnosti. Je ze mne vidět Vltava i Pražský hrad a postavili mě dva američtí architekti...
Anička
.....Čus borci, já jsem tančící Fred. V Praze jsem součástí Tančícího domu, kde tančím s mojí partnerkou Ginger. Stojím na nábřeží Vltavy. Strašně mě štve, jak uvnitř mě furt někdo řve. A sloužím jako dům, ve kterém jsou kanceláře. A stojím tady jako hňup už skoro 25 let.....
Pepík
.....Ahoj, jsem dům. Nemyslím si, že bych byl nejhezčí dům, ale lidé se na mě chodí dívat. O svém těle vím jen to, že mě něco lechtá na hlavě a mám jednu nohu, takže stojím vedle dalšího domu.
(...)Docela často nás lidé fotí spolu,což se mi nelíbí a nejradši bych ten druhý dům odpálil, ale to nemůžu, protože jsem pevně připoutaný svým pilířem k zemi. Ještě že mi to vynahrazuje ten krásný výhled.....
Vítek
.....Jsem Ginger a stojím vedle Freda, mého tanečního partnera, už 25 let. Mám krásné šaty až na zem a hezky se v nich odráží sluníčko. Ve mně jsou různí lidé, kteří tam pořád dělají nějaké blbosti. Mám nádherný výhled na řeku Vltavu.....
Zina
.....Jsem dům na nábřeží Vltavy. Mám 25 let. Jmenuji se Ginger. Dohromady s Fredem jsme Tančící dům. Postavili mě dva američtí architekti. Myslím si, že jsem hezčí než Fred. Jsem celá prosklená a mám krásný výhled na Vltavu a Pražský hrad. Pořád ve mně někdo dupe. Ale i tak se mi tu moc líbí.....
Nela
.....Jsem uprostřed poplivané ulice. Ale to je jedno. Chtěl bych se pohybovat. Ale nemůžu, což je smutný. Ani se nemůžu osprchovat, což je blbý, protože mám na hlavě holubí výkaly.....
Matyáš
.....Stojím vedle Ginger a dívám se, jak kolem nás jezdí auta sem a tam. Někdy se zastaví a lidé se na mě jdou podívat. Někteří chodí pravidelně, ale nechodí se jenom dívat, CHODÍ DO MĚ!!!(...)
Někdy mám chuť zamávat nějakému domu naproti ulice a seznámit se s ním, jenže to nejde. Co co co prosím, TANČÍCÍ DŮM???? Já mám jméno!!!
Leo
.....Všechny ostatní domy se mi posmívají, že jsem divný dům. Možná jsem divný, ale aspoň se nějak liším od ostatních domů. Jsem takový zajímavý. Stojím u nábřeží Vltavy a vedle mě stojí moje kamarádka Ginger. Málem bych zapomněl. Jmenuji se Fred a mám hezká malá okna. A navíc mám vlasy a ostatní domy jsou plešaté. Aha, teď se můžu posmívat já jim.....
Jakub V.
.....Ahoj, já jsem tančící dům jménem Ginger. Říkají mi tak, protože jsem prohnutá a vypadá to, jako kdybych tančila.....
Natálka R.
.....Jsem dům jménem Fred. Stojím tady jako hlupák celých 25 let. Nevím, co mám dělat, protože nemůžu dělat nic jiného, než objímat Ginger. Pořád mě otevírají a chodí mnou. Jediná dobrá věc je, že jako dům nepotřebuju na záchod.....
Jakub Č.
.....Jsem betonový dům. Na hlavě mám zelené kudrnaté vlasy. Sídlí ve mně různé firmy. Jsem škaredý a vypadám jako koš. Mám strejdu v Brně. Jsem Fred.....
Lukáš J.
.....Ahoj, já jsem Fred. Jsem asi 25 let starý a jsem postaven na nábeží řeky Vltavy. Mám mnoho křivě postavených oken a jsem velmi vysoký. Některé firmy ve mně mají své kanceláře. Na fotografii jsem ten vpravo.
P.S. Nejsem velká popelnice. Dan Ř.
Dne 4.12. se družstvo vybrané ze studentek tercie a kvarty zúčastnilo okrskového kola florbalu ve Slavkově u Brna ZŠ Komenského.
Soutěžilo družstvo ve složení Vanessa Šinalová, Markéta Janů, Kateřina Jiráková, Tina Goliášová, Kateřina Zemánková, Hana Šimoníková, Adriana Ludwigová, Natálie Durdová, Eliška Bárková, Tereza Hanousková a brankářka Nikola Jankových.
Hrálo se systémem na dvě skupiny, v každé se utkala 3 družstva , kde hrál každý s každým a vítěz skupiny postupoval do baráže s druhým další skupiny, kde vítěz postoupil do okresního kola.
Všichni soutěžící bojovali, jak nejlépe mohli, ale nevýhoda vlastní haly se u našich děvčat velmi výrazně projevila zvlášť u rozhodujících nájezdů a jeden neproměněný nás stál vítězství.
Tým Gymnázia a OA bohužel nevybojoval postup, přestože děvčata hrála jak o život a i střelecky se dařilo, ale alespoň získala zkušenosti do příštích let.
Irena Vintrová – učitelka TV
Třikrát se tým "čahounů" z letošní oktávy pokoušel o vítězství v okresním kole středních škol ve volejbalu. A i když byli často i nadosah výhře, přišel obrat a postup do krajského kola se nekonal. Prolomit prokletí z předcházejících let s vědomím posledního pokusu vyrazili hoši v úterý 3. 12. Když v autobusu po pár metrech zapraskalo a pak pomalu projel Bučovicemi, aby zůstal stát za městem, bylo to možná signálem, že Štěstěna se ani tentokrát na jejich stranu moc nekloní...
Volejbalový turnaj středních škol bývá vzhledem k "rozložení sil" fakticky jen o jednom zápase. Postup si totiž vybojoval vždy vítěz utkání GOA Bučovice a GSŠZE Vyškov. Ročník 2019 nebyl výjimkou a střet rozhodující o postupu se odehrál hned jako zahajovací zápas.
Vyškované v prvním setu nastoupili do vedení o dva až tři body, které v polovině setu navýšili průběžně až na sedmibodový rozdíl. Z pohledu soupeře se ale jednoduchá koncovka zdramatizovala, když Bučovice dotáhly až na 23:21. Bohužel to bylo maximum možného a set skončil 25:23.
Druhý set přetahovaná pokračovala hned od úvodu, jenže i tentokrát se Vyškovu bod po bodu podařilo navyšovat vedení. Druhý set a tím i celé utkání získaly Vyškované poměrem 25:15.
Klopýtnutí Vyškova vzhledem k výkonnostnímu rozdílu oproti ISŠ Slavkov i SOŠ Vyškov bylo nepravděpodobné a žádné překvapení se nekonalo. Bučovice mohly hrát bez nervozity a v roli favorita už jen o druhé místo. Očekávání se naplnilo po dvou hladkých výhrách 2:0 a Bučovice "obhájily" druhé místo z loňského roku.
Sestava: Štěpán Bílek, Vilém Gottwald, Lukáš Kubíček, Ondřej Janega, Josef Gonda, František Zubek, František Červinka, Adam Janek
Dne 19.11. 2019 se šest žákyň třídy tercie v čele s paní profesorkou Urbánkovou vydalo ráno vlakem do Uherského Hradiště na Dětskou vědeckou konferenci. Do Uherského Hradiště jsme dorazily kolem půl deváté ráno a šly do Academic School, kde se konference konala. Andy Krupičková, Zuzka Dolejší a Marky Janů si připravily krásnou prezentaci o hudbě.
Zbylé tři žákyně (Áďa Macourková, Viki Hrdová a Katka Jiráková) jely jako podpora. První blok přednášek jsme všechny strávily v sekci technicko-přírodovědné, po ní následoval „cacaobreak“, při kterém nám bylo nabídnuto kakao, ovoce, slané brambůrky i sladké oplatky, zkrátka na co kdo měl chuť. Na druhý blok přednášek jsme se přesunuly do sekce humanitní, ve které měly přednášku Andy, Zuzka a Marky, které nás uvedly do tématu hudby. Zhruba v polovině této sekce nás část odešla do přírodovědného oddělení na přednášku o Jeseníkách a jejich endemitech a řepce olejce. Naše návštěva Dětské vědecké konference byla ukončena ukázkami kočičí a pravěké hudby. Po skončení konference nám dala paní profesorka na náměstí v Hradišti rozchod a my navštívily různé obchody (od pizzerie až po zverimex). Před nástupem do vlaku jsme ještě chvíli obdivovaly krásu místní nádražní budovy a odjely zpět do Bučovic. Konference se nám velmi líbila a určitě ji doporučujeme všem, kdo mají nějaký zájem, o který by se mohli a chtěli podělit s ostatními.
Za žákyně tercie
Kateřina Jiráková
Dne 19.11. se družstvo vybrané ze studentek sekundy zúčastnilo okresního kola florbalu ve Vyškově na ZŠ Purkyňova.
Soutěžilo družstvo ve složení Kristýna Plachá, Anna Langová, Aneta Bulíčková, Veronika Jandlová, Klára Hrabovská, Hana Magdová, Zuzana Kudličková, Sofie Sobotková, Adriana Kleiblová a Valentýna Štůsková.
Ve skupině se utkala 4 družstva, kde hrál každý s každým a vítěz skupiny postupoval do krajského kola.
Všichni soutěžící bojovali, jak nejlépe mohli, ale nevýhoda sportovních tříd a vlastní haly se u našich děvčat velmi výrazně projevila a z tohoto důvodu, ale i z nestřelených branek, neoblíbená bramborová medaile čekala na náš tým.
Tým Gymnázia a OA bohužel nevybojoval postup, ale alespoň získal zkušenosti do příštích let.
Irena Vintrová – učitelka TV
Powered by aSc EduPage
