Je mízou naší civilizace. Pohání stroje, rozsvěcuje světla, a bereme ji jako samozřejmou součást našich životů. Zajisté vás napadlo, že mluvím o elektřině. Ale kolik z nás ví, co všechno předchází tomu, než zapojíme svoji nabíječku do zásuvky? Energetika je neskutečně zajímavý obor, který v posledních letech prochází klíčovou transformací. Lákalo mě dozvědět se o něm něco víc, a tak jsem se přihlásil do energetické olympiády.
Spolu se svým týmem jsem vyplnil online kolo a světe div se, podařilo se nám postoupit až do kola finálového, které se konalo 6. a 7.10. v Praze na ČVUT FEL. První den jsme se zúčastnili exkurze po pracovištích fakulty a také se setkali se studenty, kteří staví vlastní elektrickou formuli. Večer nás pak čekaly přednášky o energetické síti a jejích současných výzvách, jakými jsou například energetická společenství nebo narůstající podíl obnovitelných zdrojů. Po přednáškách byl zveřejněný seznam témat, a tak jsme se v týmu mohli domlouvat, kterým z nich bychom se nejraději věnovali při zítřejší prezentaci. Právě ta byla hodnoceným výstupem z finálového kola. Každé téma si ale mohl vybrat jen určitý počet týmů a pořadí výběru se mělo rozlosovat až další den, takže by bylo zbytečné začít na projektu pracovat už v noci.
Druhý den jsme netrpělivě očekávali rozlosování, ale napřed bylo na programu ještě několik motivačních přednášek od partnerů olympiády. Těmi byli mimo jiné ČEZ, ČEPS, EON, GasNet nebo SÚJB. Nakonec na nás padl los jako na jedny z posledních, takže výběr témat byl menší. Rozhodli jsme se pro téma Energeticky Nezávislé Město. Měli jsme asi 4 hodiny na zpracování funkčního a inovativního projektu, vytvoření prezentace a ekonomického odhadu a konzultaci celé práce s odborníky. Byla to opravdu výzva! Když jsme prezentaci odeslali, zaslouženě jsme si oddychli. Ale ne na dlouho, ještě nás čekal výstup před všemi účastníky a porotou. Přes všechny komplikace, které nás při vytváření projektu potkaly, se nám nakonec podařilo porotu zaujmout a náš nápad získal 7. místo z 26 finálových týmů.
A co že jsme to vlastně vymysleli? Šlo o využití nové technologie ukládání vodíku, který je vytvořen za využití přebytečné energie z obnovitelných zdrojů v letních měsících, do kapalného média bioLOHC. Podle našich výpočtů by měly stačit pro uložení dostatku energie pro dvacetitisícové město terminálu o velikosti 1/6 fotbalového hřiště. Navíc samotné BioLOHC, jako nositel vodíku, by se dalo vyrábět za využití lysinu produkovaného koloniemi bakterií, které lze nakrmit běžnými cukry, a vzdušného CO2. Celý projekt by tak byl dokonce uhlíkově negativní. Oproti jiným možnostem ukládání vodíku má také BioLOHC výhody v efektivitě (až 80% účinnosti), nízké teplotě potřebné pro uložení a získání vodíku a ekologické nezávadnosti. Další výhodou je nižší riziko exploze než má například vodík uložený v tlakových lahvích. V zimě by se pak vodík z média odebral a byl by rozváděn pro přímé využití v domácích spotřebičích nebo by z něj byla vyrobena elektřina v bioplynové stanici. Město by tak nebylo závislé na centrální energetické síti a elektřina by byla čistá a především levná. Celá energetická olympiáda byla opravdu napínavá a obohacující zkušenost a věřím, že v příštím roce se nám podaří umístění ještě vylepšit.
Vít Holoubek, septima