Bylo 27. září dopoledne, na budově školy již zavlála vlajka České republiky, venku lilo jako z konve a my jsme se celých šest vyučovacích hodin těšili, jak odpoledne vyrazíme na adaptační kurz do Ruprechtova na Malinu. Na sraz k odjezdu autobusem jsme šli již suchou nohou. Adapťák třídy 1. AO začal…
Díky úvodní seznamovací hře jsme zjistili, že je mezi námi někdo, kdo je alergický na vodní meloun, že si někdo (právě dnes) koupil křečka, jeden z nás se narodil v Americe, jiný bydlel nějakou dobu v Německu, další dokázal za 3 měsíce přibrat 8 kg.
Dokázali byste sestavit obrazec z jednotlivých různě velkých trojúhelníků či kosodélníků, pokud by vás někdo navigoval: „Vezmi si ten největší trojúhelník a otoč ho rohem vzhůru!“ nebo „No a teď to dej do půlky přepony té odvěsny!“ ?
O celý program, společné aktivity venku i uvnitř se staral početný tým Majáku Vyškov a současně také 6 studentů naší školy z vyšších ročníků, kteří tento seznamovací pobyt se svou třídou prožili v předešlých letech. Tito měli roli tutorů.
Následující ráno jsme se probudili do azurova a sluníčko nám vydrželo celé dopoledne. A nakonec nám počasí nám přálo po celou dobu, přestože předpověď neustále hlásila trvalý a silný déšť a poměrně chladno. Mraky si volily jinou cestu a chladná vlna se nám také vyhýbala.
Během tří následujících dnů nás čekalo 13 aktivit zaměřených na komunikaci, spolupráci, vzájemnou pomoc, kreativitu, sebezdokonalování a práci s chybou při dalších úkolech, a to v různých skupinkách. Zastoupení jednotlivých seskupení se často měnilo a to proto, aby se blíže poznalo co nejvíce žáků. Často si museli jednotliví členové rozdělit role, občas měl někdo zavázané oči a třeba jako jediný mohl mluvit, zatímco ostatní viděli, ale zase třeba mohli signalizovat a komunikovat pouze tleskáním, dupáním, luskáním prsty.. Při jiném úkolu byla naopak důležitá řeč, důmyslnost, inteligence a také vzájemná empatie.
Během těchto her padlo spoustu nádherných hlášek, i když většina bez kontextu nevyzní tak vtipně. Přesto některé zveřejníme:
Ke slepému: „ Nic tam nemáš!!!“ Slepý: „To vidím!“
Slepý: „Co to bylo? Já jsem to asi přehlédl.“
Ke slepému: „Slyšíš ty kroky? Tak to je naše učitelka. Tak běž k ní!“
„Dělejte! To nejde! On nikdo nejde. Tak já jdu!“
Jeden z týmu: „Jsem zvědavej, co uděláte!“ Druhý z týmu: „My taky ne!“
Ke slepému: „Běž doleva za tamtou..“
Slepý ke svému týmu: „Dívejte se, jestli na něco nešlápnu!“
Někdo: „Běž, běž a pak spadni!“ a po chvíli: „Ty nikam, ty rovně!“
Kdosi: „Tričko do kalhoty, kalhoty do bot a boty do tkaniček!“
Slepý: „Já se jen dívám, co tady je.“
Jiný slepý: „Á, to jsem přehlédl!“
Někdo: „Vezměte mě jako beranidlo!“
Jiný hráč: „Co je to dupnutí a co klepnutí?“
Kdosi ke svému týmu: „Slepý bude chodit po laně po čtyřech. „
Někdo: „No tak slepý bude ručkovat nohama, ne?“
Docela obtížným úkolem byla volba třídní samosprávy. A to už třeba jen proto, že se ve třídě sešli hned 4 předsedové z bývalých tříd základní školy. My jsme si zvolili za předsedu třídy Kubu, studijními referenty se stali Adam a Lucka. Kroniku budou psát a naše společné čtyři roky dokumentovat Tom a Adélka. Funkci pokladnice se dobrovolně zhostila, a to hned ve druhém školním týdnu, Verča. První práci mají za sebou rovněž i sportovní referenti Honza a Natka, kteří dávali dohromady atletický tým na Memoriál Josefa Trakače a Dušana Gregora. O třídní zeleň se dobrovolně bude starat Nikča.
Přeji třídě 1.AO, aby se jí po celé čtyřleté studium dařilo spolu vycházet a aby kromě studijních výsledků stále zažívali spoustu legrace a společně si to užívali.
Olga Stavělíková, třídní učitelka