Bylo úterý, 20. září, a naše třída se scházela na autobusovém nádraží v Bučovicích, odkud jsme i s paní profesorkou Hortvíkovou a panem profesorem Šujanem nakonec vyrazili do Maliny v Ruprechtově.
Po příjezdu nás přivítali Roman a Magda, kteří se i s dalšími členy týmu Majáku o nás tyhle celé 4 dny starali. Na pomoc jim přijeli studenti z vyšších ročníků naší školy, kteří už absolvovali tenhle kurz, s rozdílem v tom, že teď zde plnili funkci tutorů. Po chvilce, kterou jsme dostali na ubytování a rozkoukání, jsme se mohli vrhnout na program a adaptační kurz začal.
V průběhu následujících 3 dnů jsme prostřednictvím různých her zaměřených na kreativitu, vzájemnou pomoc, komunikaci a spolupráci, měli možnost se lépe poznat a stmelit jakožto třída.
Lepší počasí jsme si přát nemohli. I když nebylo úplné teplo, a první noc nebyla ideální, protože topení začalo topit až v brzkých ranních hodinách, bylo to rozhodně lepší, než kdyby pršelo a my tam běhali trestná kolečka za to, že jsme si nepamatovali správnou cestu na šachovnici. Poslední, odjezdový den se nám poštěstilo a vysvitlo i sluníčko. Pozdě, ale i to se počítá.
Musíme pochválit a znovu poděkovat paním kuchařkám, protože lepší perník mnoho z nás snad ještě nemělo. Proto se taky po něm jen zaprášilo.
Symbolem adaptačního kurzu byli ještěrky. Na konci dostal každý svoji, se svým jménem a speciální jsou v tom, že se všechny mohou spojit a vytváří jeden velký celek, který představuje naši třídu.
Myslím, že před odjezdem nešlo tak o adapťák, jako o to, že se nebudeme muset učit. Všichni jsme sem jeli s nějakými předsudky, kterými jsme se mimo jiné zabývali v rámci programu. Po absolvování jsme nakonec byli rádi, že jsme jeli a mohli se navzájem poznat a společně si to užít.
Natálie Kučerová, 1. A