A hned po příjezdu se začalo se sportovními výkony, když všichni absolvovali základní vodácký výcvik a krátkou patnáctikilometrovou vyjížďku na kole pro seznámení s okolím a prověřením cyklistických dovedností. Slovo „krátká“ mělo ale v tomto případě dost relativní hodnotu, protože mnozí neměli najeto tolik kilometrů ani za celý předchozí rok.
I když v noci na pondělí přišly silné bouřky, byl na řece Nežárce výrazný podstav vody, takže se místo obvyklé Jemčiny startovalo o pět kilometrů níže po proudu z tzv. Ztraceného ostrova. Aby se za vodáky v řece přece jen neprášilo, tak cestu zpříjemňoval déšť, který trval až do oběda. Po druhou polovinu cesty všichni už jen osychali a nenechali se namočit ani při sjíždění šlajzny v Hamru. Svoji lásku k vodě ukázali účastníci i tím, že hned po vystoupení z lodí v domovském kempu Krkavec pokračovali zase do vody…do teplé sprchy.
Déšť a kánoe vystřídalo v úterý pěkné slunné počasí a suchozemská vyjížďka na kolech s cílem v Třeboni a prohlídkou Schwarzenbergské hrobky. Rovinatá krajina kolem Rožmberka sice nezahrnuje horské výzvy jako na Tour de France, ale kopce nejsou v cyklistice jedinou výzvou. Asi šedesátikilometrovou etapu šlo na konci označit jako Tour de Pích, protože cestou se podařilo nasbírat čtyři defekty, nemluvě o utrženém řetězu hned v první kopci za táborem a ztraceným mobilem, díky kterému dotyčný byl v Třeboni dvakrát. Sbírku doplnil také přemet vpřed na kole, upadený blatník a kilo natrhaných třešní. Velkou záhadou místních lesů zůstalo kolo, které svému majiteli (toho času na sběru borůvek) ujelo o sto metrů.
Plán pro další den splout z kempu po Nežárce k soutoku s Lužnicí a pak pokračovat do Soběslavi opět zhatil nízký stav vody. I tentokrát se musel úsek zkrátit a končilo se už u jezu v Dráchově. Doplňkově byl tedy zařazen vodácký dvojboj v táboře, kdy posádky po zodpovězení kvízu musely nafasovat vesty s pádly, doběhnout k řece a absolvovat trasu nad jezem Krkavec. Z dívčích posádek byly nejrychlejší Jolana Gejdošová a Nela Daňková, mix posádek vyhráli Zina Janíková a Filip Tesař, u chlapců pak posádka Dominik Nevídal a Antonín Havrda.
Závěr kurzu opět patřil cyklistice, kdy se ze čtyř skupin polovina vydala na Jindřichův Hradec a druhá na Červenou Lhotu. Nejrychlejší skupina takzvaných „chrtů“ byla záhy překřtěna na „trhače“, protože i tentokrát se jim povedlo hned na začátku vyjížďky přetrhnout řetěz. Po návštěvě zámku v Hradci se první dvě skupiny vydaly i na Červenou Lhotu, kde dokonce dohnaly opozdilce s dalším defektem ze skupiny, která ráno zamířila za zámek princezny Zlatovlásky. Návrat do kempu byl stylový a spojil vodáckou i cyklistickou část do jedné, protože se přejížděl brod od mlýna ležícího naproti táboru.