Na konci školního roku po uzavření klasifikace má už spousta studentů plnou hlavu plánů na prázdniny. Poslední týden školy tak bývá spíše klidným rozloučením se školními lavicemi. To ale neplatí, pokud se jej rozhodnete strávit ve vzdálené Praze, přiučit se něčemu novému, a především si to patřičně užít. V následujících několika odstavcích se dozvíte, jaké to bylo zažít Týden vědy na Jaderce na vlastní kůži, a proč by si to měl zkusit každý student se zájmem o vědu.
Když jsme v neděli ráno přijeli na nádraží našeho hlavního města, netušili jsme ještě, kolik zážitků si z něj za několik dní budeme odvážet. Nejprve jsme našli budovu Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, rozdělili si stylová azurová trička a pak už byl čas na úvodní přednášku, obavy a očekávání. Hned první odpoledne jsme se vrhli do bludiště chodeb na FJFI a sbírali body jako o závod. Hrála se totiž úvodní hra Břehyard vyhlášená bohatými odměnami. Ať už člověk skládal slova z názvů prvků nebo po Praze hledal pamětní desky slavných vědců, o zábavu nebyla nouze. Večer jsme pak nakoupili, uvařili zázvorový čaj a po chvíli čtení na kolejích usnuli.
Pondělí a úterý se nesly ve znamení miniprojektů, které pro nás představovaly malou ochutnávku vědecké praxe. Od samotného experimentu přes zpracování dat a psaní sborníkového příspěvku až po vytváření výstupu, kterým byla prezentace nebo poster. Já osobně jsem nahlédl do budovy výzkumného reaktoru v Troji, kde jsme pomocí manganové lázně určovali aktivitu radioaktivního zářiče, ale nabízela se například i luminiscence nebo simulované řízení jaderné elektrárny. Kromě miniprojektů nás čekalo také vyhlášení Břehyardu se scénkami a rozdáváním cen.
Středa byla především dnem přednášek a také skvělé diskuzní party, kdy jsme se přeli o významu jaderné energie pro budoucnost, jejích výhodách i temných stránkách. Ještě ten samý den jsme na kolejích uspořádali ping-pongový zápas a večerní čajový dýchánek následovaný hraním Carcassonne.
Čtvrteční ráno pro nás bylo jako ledová sprcha, blížily se prezentace – příležitost představit ostatním projekty, na kterých jsme v průběhu týdne pracovali. A že bylo na co se dívat, to nemluvím jen o prezentaci na téma luminiscence, doplněné o efektní experimentální ukázky. Konference pokračovala i po obědě, avšak ani po ní by nedávalo smysl odcházet z budovy Jaderky. Schylovalo se ke zlatému hřebu zábavy, vyhlášenému Kasinu. Pokud člověk zrovna nezkoušel štěstí v ruletě nebo nenapínal smysly při hraní starých arkádovek, mohl se občerstvit širokou nabídkou chlebíčků, zákusků a dalších dobrot, zaposlouchat se do živé hudby či zaprodat duši korupční bance s vidinou snadného finančního zisku. Dává tak rozum, že se nám po jeho skončení nechtělo domů. Večer strávený chemickými pokusy jsme tedy zakončili noční procházkou přímo pod orlojem.
V pátek už bylo na programu jen pár posledních prezentací a celá akce se pomalu chýlila ke konci. Těžko se nám u oběda loučilo s novými kamarády. Následovalo už jen luštění křížovek ve vlaku, a hlavně spousta vzpomínek. Tak ahoj zase příští rok na Jaderce!
Vít Holoubek a Hana Vitulová