Sraz v 6:00 na bučovickém autobusovém nádraží nebyla úplně příjemná záležitost. I přesto jsme se ale všichni dostavili včas a mohli jsme tak vyrazit.
Cesta na sever byla dlououououhá. Téměř tři hodiny jízdy autobusem se někteří rozhodli vyplnit spánkem, jiní zase studiem zeměpisu (následující den se psala písemka ze zeměpisu - u pana učitele Zelinky!!!!).
Na nástupní místo v Koutech nad Desnou jsme dorazili včas a po krátké svačinové přestávce jsme se i s panem průvodcem vydali směrem k informačnímu centru. Po přednášce o průběhu výstavby a principu činnosti přečerpávací elektrárny jsme měli možnost dostat se přímo k nitru jednoho z jesenických kopců, kde je vybudována kaverna, v níž jsou umístěny vodní turbíny a generátory na výrobu elektrické energie. Jak snadné – voda padá na turbíny, roztočí je, ty pak roztočí generátory, no a elektrická energie je na světě.
Exkurze pokračovala přejezdem k dolní nádrži. Zde se na ploše 22,5 ha a do hloubky 57 metrů hromadí voda, která již předala svoji kinetickou energii turbínám a čeká na přečerpání do horní nádrže.
K horní nádrži jsme se dostali po půl hodině jízdy autobusem. Přece nepůjdeme pěšky!!!!
O rozloze vodní plochy v horní nádrži jsme sice z úst paní učitelky ve fyzice slyšeli, ale vidět tu obrovskou (15,7 ha) lesknoucí se hladinu na vlastní oči, je stokrát lepší, než jednou o ní slyšet.
A ty výhledy na celé Jeseníky!!! Praděd, Švýcárna, Petrovy kameny, Mravenečník….a táááámhle pod tím oparem dokonce Sněžka!!! Počasí bylo nádherné, opravdu jak na objednávku. A to jsme od paní učitelky i pana učitele slyšeli, jak tu byli několikrát, jak pršelo, fučelo, sněžilo…My jsme si prostě objednali jasnou oblohu, sluníčko a teplo. Když jsme nádrž volným krokem obešli, byl čas se zase vrátit domů.
Po cestě zpátky nás ale čekala ještě jedna zajímavost, a to cesta k vápencové jeskyni Podkova. Jméno si vysloužila svým podkovovitým tvarem, ke kterému došlo propojením dvou samostatných jeskyní. Řeknete si, no tak dobrá, nějaká jeskyně. Ale když jdete úplně potmě, maximálně si občas posvítíte mobilem, abyste zjistili, jestli nemíříte přímo proti stěně, a nad vámi visí vrápenci (netopýři) a do toho se ozve jekot spolužáků… Tak to je o zábavu postaráno. Nakonec jste šťastní, že vidíte světlo na konci tunelu.
Jelikož nás v Bučovicích čekala hodina tanečních, museli jsme se vydat na cestu zpět. Oblékli jsme si šaty a obleky a spěchali trénovat kroky polky.
Tak co, jedete příště s námi????
Veronika Jandlová, sexta