V úterý 30. ledna jsme se vydali s žáky kvarty za poznáním osudů Romů a Židů. Téma holocaustu, a nejen těchto dvou skupin, bylo úzce svázáno s datem 27. ledna, kdy se připomíná Mezinárodní den obětí holocaustu.
Nejprve jsme žáky provedli kolem nového památníku odsunu na 5. nástupišti brněnského hlavního vlakového nádraží, poté kolem mírového obelisku z roku 1818 v Denisových sadech, přes Husovu ulici, až na Komenského náměstí. Prohlédli jsme si Ústavní soud a Bílý dům, kde do roku 1990 sídlila brněnská KSČ. Připomínka nemohla minout i jeden z Kounicových paláců. Právě zde proběhlo na konci roku 1939 zatýkání a exekuce českých studentů, kteří se vzepřeli nacistické zlovůli. Uprostřed Moravského náměstí už jsme nemohli vidět Německý dům, který byl na konci 2. světové války při bombardování zasažen a následně zbořen jako následek odporu ke všemu německému. Co ale na tomto náměstí stojí, je připomínka osvobození Rudou armádou. Socha Rudoarmějce je v posledních dvou letech jistě kontroverzí v centru Štatlu, ale je nezpochybnitelné, že mnoho mužů z východu opravdu přispělo k ústupu nacistů. Léta poté už z východu nepřinášela tolik radosti jako na jaře 1945. U křižovatky „Moraváku“ s Lidickou ulicí jsme mohli také před 155 lety nasednout do vozu první koněspřežné železnice v Brně. Dnes už okolo projela jen elektrická „šalina“. Během cesty si žáci měli všímat kamenů zmizelých, tedy pozlacených dlažebních kostek, které dnes pod našima nohama upomínají na bývalé židovské spoluobyvatele, kteří kdysi v počtu téměř 90 000 „zmizeli“ do koncentračních táborů. Několik z nich jsme s úctou obešli i na Lidické ulici. Ta nám připomíná zase jinou tragickou událost z Protektorátu Čechy a Morava. Průchodem kolem Městského divadla jsme se dostali k nenápadnému pomníku mladé české odbojářky Marušky Kudeříkové. Ta byla v roce 1943 popravena, a to opět nacisty. Potom nás čekal vrchol naší vycházky. Pomník uprostřed parku na náměstí 28. října. Tento, teprve roce 2014 postavený, Památník židovského a romského holocastu je sice nenápadný černý kus kamene, ale o to větší svými rozměry a informací, která by nás neměla nechat chladnými k osudům lidí okolo nás. Měl by v nás budit otázku, proč se děje kolem nás všechno zlo a nenávist lidí k lidem. Ovšem cílem tohoto dne byla pro třídu kvartu návštěva Romského muzea. Seznámení s osudy obou etnik nejprve v českých koncentračních táborech Hodonín u Kunštátu, Lety u Písku a v ghettu Terezín mělo hloubku a též onen důležitý vzkaz, abychom byli ve veřejném prostoru aktivní jako skupiny i jednotlivci. Abychom se vzájemně vnímali a nikdy mezi sebe nenechali přijít nejistotu, podezíravost a hlavně, abychom spolu nepřestávali komunikovat. Ať jsme jakékoliv barvy pleti, vyznání či národnosti. P.Š.