Po šestihodinové jízdě, kdy jsme alespoň částečně splatili spánkový dluh, nás čekala úvodní přednáška na Katedře geografie Univerzity v Mariboru. Vedoucí katedry Uroš Horvat nám představil klíčová fakta o Slovinsku a turisticky atraktivní místa. Ne nadarmo se o Slovinsku říká, že je to taková malá Evropa. Vždyť v něm najdeme Julské Alpy, Středomoří s městečky v italském stylu i středoevropskou Panonskou nížinu. A že Slovinsko si zamiluje každý, dokazuje i to, že v jeho anglickém pojmenování najdeme slovíčko láska: Slovenia.
V Mariboru jsme si ještě prošli se slovinskými geografy centrum města. Po procházce bylo potřeba splnit úkoly, které pro nás připravili. Během nich jsme si prakticky vyzkoušeli práci geografa v městské zástavbě. Naše skupina například hledala různé rostliny, které ovlivňují místní mikroklima.
O několik hodin později už všichni odpočívali v hotelu ve Snoviku. Měli jsme pěkné apartmány v malých domečcích a krásný výhled na hory. Co ale lákalo část expedice nejvíc, byl vnitřní bazén s vířivkou, samozřejmě s volným vstupem. Při večeři pak přišlo další příjemné překvapení. Výběr jídel byl opravdu bohatý, od polévky, masa, příloh a salátů, po čerstvé ovoce, dezerty a skvělou zmrzlinu.
Večerní program pak už byl v režii každého z nás, jen bylo potřeba počítat s tím, že zítřejší výlet do alpských vrchů nebude procházka růžovým sadem.
To se také potvrdilo – už od rána nás provázel vytrvalý déšť. Odměnou za stovky zdolaných schodů nám ale byl krásný výhled na vodopád Savica, a tak jsme dešti odpustili. Zpáteční cesta nás potom zavedla po břehu Bohinjského jezera, největšího ledovcového jezera ve Slovinsku, zase zpátky k autobusu. Po cestě si pan učitel Zelinka stihl pořídit fotky do poznávačky a my viděli ukázkově tvarované karové údolí.
Promočení až na kost jsme dorazili na hotel, pak už nás zase čekala vytoužená večeře.
Třetí den se také nesl ve znamení přírodních krás, ačkoliv nejdřív jsme se zastavili, abychom viděli něco, co bylo z části dílem člověka. Šlo o Predjamský hrad zasazený do obří jeskyně.
A jeskyně nás jen tak bavit nepřestaly, protože následovala návštěva Škocjanských jeskyní. Silný dojem vyvolaly obří dómy plné krápníků, které příroda formovala po miliony let, a zpěněná divoká řeka proudící podzemním kaňonem. Zvláštní atmosféru dotvářely i unikátní ekosystémy na výstupu, kde se střetává vzduch z jeskyně a okolí. Tento jeskynní komplex je zapsaný na seznamu UNESCO. Kdo procházel po osvětlených cestičkách u skalních stěn a užíval si okamžiku, jistě musí souhlasit, že jsme se na chvíli mohli cítit jako v knize Pán prstenů.
Když jsme zahnali hlad v blízké pizzerii, autobus nás popovezl do města Koper k hotelu, který se nám stal domovem na další dvě noci.
To odpoledne jsme ještě stihli rychlou procházku po tomto přístavním městě s výkladem pana učitele Růžičky. Tak jsme se dozvěděli, že přímořská část Slovinska historicky patřila asi 500 let Benátkám a dodnes jsou tam všechny nápisy dvojjazyčné.
Večer v Koperu pak patřil napínavému utkání v plážovém volejbalu, kde exceloval nejen pan učitel Zelinka.
Čtvrtý den jsme z Koperu vyrazili do historického městečka Piran. Tam nás čekaly další skupinové úkoly: hledání a poznávání pobřežních živočichů, zjišťování informací o turismu podle registračních značek aut a zahraničních novin v trafikách a také o blízkých solinách. Poté jsme vystoupali nejprudší kopec v Piranu a na starobylé hrady, které chránily město před nepřáteli. Zpátky dolů, směrem k moři, to už šlo rychle. Těšili jsme se na odpoledne, protože nám pan učitel Růžička slíbil koupání v moři. Nádherný zážitek! Mořem, plaváním a večeří v Koperu náš den končil.
Nastal poslední den našeho zájezdu. Sbalení jsme čekali na autobus, který nás odvezl do hlavního města Slovinska Lublaně. Zde jsme měli domluvenou prohlídku hradu a centra města. Nechyběla ani zmrzlina a nakupování suvenýrů. Uchození a zpocení sedáme do autobusu a zaslouženě si dáváme šlofíka na cestě do Bučovic. Děkujeme našim učitelkám a učitelům za krásné zážitky! Budeme vzpomínat.
Anna Čechová, Eva Sedláčková, Vít Holoubek